V diskusi týkající se cenzury a médií promluvili Petr Žantovský, Ladislav Jakl a Stanislav Novotný k několika stovkám přítomných, které neodradil ani chvílemi intenzivní déšť.

Krysaři pískají, média jdou…

„Neexistuje žádná mediální elita,“ opřel se do nově nastoleného tématu Petr Žantovský. „Existují globální zájmy – geopolitické, průmyslové, obchodní. Prostě, jsou to jen lidé, kteří se zmocnili mediálních tlampačů a platí jim tak štědře, že jim dělají propagandu. Říkejme pravda tomu, co je skutečným obrazem skutečnosti. A to je to, co by měla vyrábět média. Média by neměla vyrábět náhradní skutečnost. Média mají zobrazovat skutečnost, která je, a to i s rizikem, že nikdy nedosáhnou stoprocentního obsažení té skutečnosti a stoprocentního pochopení. Pravda je velmi složitý cíl, k níž je mnohdy cesta důležitější než cíl. Globální médiasedě tuto cestu nemají, ony jdou jinou cestou. Oni jdou cestou, kdo platí, ten píská. A podle toho, když mi platí hodně, tancuji hodně. Když mi neplatí, tancuji proti němu. To je triviální trojčlenka, která tady platila v padesátých letech,“ konstatoval mediální odborník. „Tehdy se tomu říkalo: Kdo nejde s námi, jde proti nám. Dnes tomu není jinak. Jenom jsou přesměrována znaménka – tady je kladno, tady je záporno. Tady je pravda a láska, a tady lež a nenávist. V černobílé filozofii si média hoví, protože novináři nejsou schopni překročit rubikon černobílého vidění, protože na to většinou nemají ani vzděláním, ani schopnostmi, ani odpovědností, a především etikou.“

Totalitní totáč

„K pochodům LGBT bychom se mohli přihlásit, ovšem pokud ta písmena znamenají Liberty, Guns, Beer a Trump,“ zaglosoval za smíchu přítomných Ladislav Jakl a pokračoval: „Existuje zprofanované, velmi často nadužívané, a tedy inflaci podléhající slovo ve veřejné debatě, a to je totalita, totalitární režim, totalitní systém, nebo tak hezky po mateřsku totáč. Nevím, jestli vždy domýšlíme, co je obsahem pojmu a proč vznikl. Proč jsme si třeba nevystačili s pojmem diktatura? Vždyť to je diktatura. Asi proto, že bylo třeba říci, že jde o určitý druh diktatury. A jaký je to druh? Od slova totální čili celý, úplný. Myslím, že papež Jan Pavel II. měl pontifikální heslo vůči Panně Marii Celý tvůj. Totální znamená celý, úplný. Co je tím myšleno? Tím spojením totalitní režim. Že je to takový typ diktatury, který si na rozdíl od těch předešlých nevystačí s tím, že drží všechny mocenské a ekonomické nástroje. To mu nestačí, má větší ambice. A to prosáknout do společnosti, do našich životů, do mezilidských vztahů, do rodin, do intimity. Ony totalitní režimy v minulosti, ve dvacátém století, tuto ambici měly. Ale ten první na to neměl dost času, ten druhý na to neměl dost sil. Naše intimita, privátno do značné míry jsme si dokázali uchovat. Nynější režim jde v tomto jednoznačně dál a daleko více splňuje definici totalitního režimu,“ uvedl ve svém příspěvku Jakl.

„Ano!!!“ křičely desítky hlasů a nechyběl potlesk.

Rozdělení není toxické

„To proto, že se nespokojuje s držením faktických nástrojů moci a držení hospodářské moci, ale že se snaží prostoupit až úplně na kůži každého z nás a obrat jej o jeho vlastní intimitu, soukromí, identitu, o mezilidské vztahy. A o to, co dělá společnost společností – o její strukturu.  Mluví se o tom, že je společnost rozdělena. Na tom není nic zlého. Společnost je přirozeně rozdělena na mnoha tématech, protože každý má jinou osobní zkušenost, jiné prožitky a jiné zájmy. Ale to neznamená, abychom si nemohli uvědomit, že jsou také témata, které nás nerozdělují, ale spojují. A v rámci těchto témat je dobré se sejít, komunikovat, i přitom, že si své názory v mnoha jiných tématech ponecháme,“ pokračoval dále Ladislav Jakl.