„Čas od času nějaký větší či menší tuzemský exportér ve veřejném prostoru propaguje přijetí eura. Ostatně jednou z priorit politiky Svazu průmyslu a dopravy od roku 2017 je prosazování a lobbování mezi politiky s cílem přijmout euro. Samozřejmě že exportéři nezdůrazňují nevýhody, které přinese přijetí eura obyčejnému českému občanovi. Pouze z úzkého pohledu vývozce zdůrazňují výhody eura v obchodním styku – odstranění administrativních poplatků z převodu měn (tak si exportéři udělejte dva účty, jeden korunový a jeden eurový), nutnost se zajišťovat proti změně kurzu (když budete exportovat do jiných zemí, kde se obchod uskutečňuje v jiných měnách, např. v dolaru či v japonském jenu nebo jiné asijské měně, tak tento problém budete mít stejně), odstranění kurzovního rizika přinese exportérům vyšší zisky (což exportéři pro jistotu nezdůrazňují), příjem firmy v eurech, ale platba mezd a daní v korunách (finanční manažeři firmy tento problém mohou více či méně eliminovat řízením cash flow firmy) atd.,“ poznamenal Rais s tím, že reálná provázanost naší ekonomiky a eurozóny je velká.   

„Do eurozóny směřuje až 65 % českého exportu, a dovoz z eurozóny je procentuálně zhruba shodný. Provázanost našich ekonomik je nepopiratelná a velká část podnikatelů už teď vede bankovní účet také v eurech,“ dodal.

„Proč tedy preferovat korunu před eurem? Základní nevýhodou přijetí eura je ztráta možnosti ovlivňovat českou ekonomiku. Česká národní banka dnes svojí úrokovou politikou může ovlivňovat tuzemskou ekonomiku (což činí). Pokud je hospodářský růst ČR spojen s nárůstem inflace, pak ČNB může zvýšit úrokové sazby a částečně tento růst korigovat. Pokud je hospodářský pokles značný, ČNB snížením úrokových sazeb podpoří přelití finančních prostředků z účtů do ekonomiky. V případě přijetí eura by ČNB tuto přímou možnost ovlivňování českého hospodářství neměla. Podstatnou nevýhodu vstupu ČR do eurozóny spatřuji tedy ve ztrátě autonomní monetární politiky. ČNB nebude moci nadále manipulovat s úrokovými mírami či směnným kurzem tak, jako to činí doposud,“ řekl Rais. 

Určitou nevýhodu spatřuje také v tom, že při nevelkých rozdílech v produktivitě práce český zaměstnanec ve srovnání se zaměstnancem eurozóny je značně platově znevýhodněn (důvodů je hodně – např. vlivem dotační politiky v EU je příjem českého a západního zemědělce značně odlišný; odlišné ocenění práce českého subdodavatele oproti práci např. dělníka v automobilovém průmyslu, který kompletuje auto atd.). „Další, snad časově omezenou, nevýhodou je cenový skok, který souvisí s přechodem z jedné měny na druhou (zejména monopolní prodejci – např. hypermarkety – využijí přechodu na jinou měnu ve svůj prospěch),“ dodal.

„Sledujeme-li kurz české koruny od revoluce, je i laikovi zřejmé, že dochází k posilování koruny v čase. Je tedy vhodné čekat na lepší kurz koruny, při kterém bychom teoreticky přecházeli do eurozóny. Pokud bychom nyní přijali euro, přijdeme o možnost dalšího zpevňování koruny a dojde k přepočtu koruny na euro podle dnes platného kurzu. A současně víme, že parita kupní síly se pohybuje kolem 18 korun. Pokud dojde k tomu, že české hospodářství bude směřovat k výrobě s vyšší přidanou hodnotou, pak koruna k euru může ‚ztvrdnout‘ a výsledkem bude reálný kurz kolem nebo spíše pod 20 korun za 1 euro. Současná i předchozí české vlády deklarovaly závazek postupovat v přípravách na přijetí eura. Uvedený kurz (cca 20 korun nebo ještě méně – např. 18 korun za 1 euro) se jeví jako dnešní reálný kompromis v případě vstupu do eurozóny,“ zmínil Rais.