Igor Chaun se v rozhovoru pro Rádio Universum zamyslel nad cenzurou, která podle něj nyní vládne nejen v českém mediálním a společenském prostoru. „Já bych umřel, kdybych neříkal, co si myslím. A teď máme dokonce vzedmutou vlnu vzpomínky na listopad 89. Vlastně je smutné, že teď už musíme hovořit o odvaze, po třiatřiceti letech, když chceme jenom říct, co si myslíme. Vždyť my tady nevybízíme k žádnému terorismu. Naopak, my tady vybízíme k míru, vybízíme k pochopení, k naslouchání různým názorovým proudům,“ říká Chaun, že by se měla minimálně vést diskuse, zda neškodí protiruské sankce více nám než samotnému Rusku.

„Dva roky, dva roky jsme slyšeli v hlavních médiích, jak ve veřejnoprávní České televizi, i v rozhlase, tak v mainstreamu, stále dokola úzkou skupinu odborníčků, chce se mi říci pseudoodborníčků, kteří nás strašili covidem, a z medicínského i z právního hlediska říkali nesmysly. Stejně tak teď, proč neslyšíme otevřenou normální debatu? Teď jsem poslouchal pana profesora Druláka, podle kterého sankce ubližují více nám než tomu, kdo je sankcionován. Vždyť Rusové mají větší obrat na ropě, než měli předtím. Okamžitě našli Čínu, Indii, možná levněji, ale v objemu to dorovnali, a my tady máme problém,“ vysvětluje Chaun s tím, že o sankcích se například ve veřejnoprávním prostoru debaty nevedou.

Přitom právě ve veřejnoprávních médiích by takové debaty s více názorovými proudy probíhat měly, protože to je základ demokracie. „Proč tohoto nejsem svědkem ve veřejnoprávní televizi? Proč tam není jeden názor, například, že sankce nejsou úplně účinné, a další názor, který vysvětlí, jak je to fajn, a že musíme držet spolu a že máme historii Mnichova, kdy nás západní společnost takzvaně zradila. Chybí normální otevřená diskuse. Chybí tady tříbení názorů. Vždyť to je demokracie, a teď ani nemusíme citovat Masaryka, to je prostě podstata, že si takhle povídáme,“ apeluje Chaun.