Úvodem se diplomat a politolog Petr Drulák vyjádřil k tomu, jak moc je zahraniční politika komplikovaná. A může být reálně sebevědomá pro stát o velikosti ČR v geografickém obležení silných státních celků?

„Zahraniční politika je poměrně komplikovaná záležitost, protože pro dobrou zahraniční politiku potřebujete správně vyhodnotit neuvěřitelné množství informací. Svět je velký, svět je složitý, rozdílný, je tam mnoho aktérů, mnoho států, uvnitř těch států probíhají procesy, které jsou zvenku často viditelné, a přesto, když chcete dělat zahraniční politiku, tak musíte mít aspoň představu o těchto věcech. Takže, řekl bych, že z těch politik, když se podíváme na ostatní ministerstva, tak je informačně nejnáročnější. Musíte mít schopnost dobré analýzy a pak samozřejmě takové ty diplomatické dovednosti, to myslím, že bychom ještě u nás asi i našli; ale to, co u nás často chybí, je takové povědomí o nějakém jasném cíli, v tom národním zájmu,“ zmínil Drulák.

„My máme spíše ve zvyku přejímat zájmy, cíle, našich spojenců. To děláme v posledních desetiletích, dělali jsme to také za doby socialismu, je to takový náš zvyk, že si prostě někoho zvolíme jako svého spojence, a pak to spojenectví vyjadřujeme tím, že přejímáme jeho cíle a ani si neklademe otázku, jaké jsou v tom všem cíle naše,“ podotkl Drulák.

Následně také zhodnotil zahraniční politiku vlády Petra Fialy (ODS).

„Od začátku jsem měl naprosto minimální očekávání. A bylo to dáno jednak tím personálním obsazením, tím, kdo přichází, jako ti, kteří mají být ty hlavní osoby formující zahraniční politiku. To znamená premiér, ministr zahraničí, ministryně obrany, to jsou většinou lidé, kteří jsou důležití pro zahraniční politiku. Ani jeden z nich nedával záruku toho, že by tam byla nějaká zahraničněpolitická expertiza, znalost, politická zkušenost. A také tím, že vlastně, co podali hned ve svém prvním vládním prohlášení, kdy vlastně říkali, že se vrací zpět k tzv. havlovské zahraniční politice, což já považuji za poměrně fatálně chybnou orientaci, která mohla mít smysl v devadesátých letech, ale taková ta jednoduchá obhajoba lidských práv, demokracie, která je zbytkem světa vnímána jako nepřijatelné poručníkování, pokrytectví, licoměrnost, tak to podle mě mezi nástroje zahraniční politiku státu jako Česká republika určitě nepatří,“ připomněl Drulák.

„Varovali tam před vztahy s Ruskem a s Čínou, bylo to ještě před válkou na Ukrajině. Ty vztahy ani předtím nijak zvlášť nevzkvétaly, tedy pro mne to byla taková ta politika stáhnutí se pouze do takového toho západního krunýře, s tím, že prostě se budeme mezi svými spojenci utvrzovat v tom, že Američané a my Evropané všechno víme nejlépe... A že bohužel ten zbytek světa to nějak neumí pochopit a že je to strašná škoda, ale že s tím nemůžeme nic moc dělat. Takže tohle byly ty první signály, které vysílala tato koalice a z toho hlediska samozřejmě v této linii pak pokračovala. Myslím si, že je to celkem jako průhledné, od začátku jasné, že v zahraniční politice se od této vlády nedá čekat vůbec nic,“ dodal.