Skutečnost, že je nějaký systém v koncích a jeho představitelé nevědí, kudy kam, poznáme bezpečně podle toho, že jednají v přímém rozporu s tím, co navenek hlásají. Předním heslem systému, ve kterém žijeme, je podpora svobodné konkurence. Ti, kdo jsou zrovna u moci v Praze, v Berlíně, v Bruselu, přitom dělají maximum pro to, aby princip konkurence pohřbili.
Co třeba znamená boj s dezinformacemi? Lidé typu Otakara Foltýna nám to ani za padesát milionů neprozradí; jejich boj však není ničím jiným, než snahou vyřadit konkurenci z veřejného mínění. Ve svém tažení proti názorové různosti se zcela falešně odvolávají na obranu demokracie. Je to nesmysl; demokracie by měla spočívat ve svobodné soutěži odlišných názorů, přičemž se předpokládá, že občané jsou dostatečně soudní, aby si mezi nimi vybrali. Civilní a vojenští funkcionáři, kteří berou nemalé peníze za to, že vedou boj s dezinformacemi, upírají ostatním právo sami si vyhodnocovat, co se kolem nich děje.
Vládní komunikátoři žijí v domnění, že jen oni mají patent na rozlišení pravdy od lži. Ve skutečnosti nechtějí bránit manipulacím. Jejich cíl je mnohem prostší. Chtějí získat na vytváření a šíření manipulací monopol.
Svobodná soutěž má být likvidována také v oblasti soupeření politický stran a hnutí. K tomu účelu slouží slovo populismus. Je zbytečné lámat si hlavu nad tím, co populismus vlastně znamená. Ti, kdo se tímto pojmem ohánějí, to sami nevědí. Používají toto slovo jen jako výraz nepřijatelnosti jiné politiky, než je ta jejich.
Proč si k této cenzuře vybrali právě populismus? Důvod je prostý. Hnutí, která začala být ve druhé polovině 19. století ve Spojených státech, ve Francii a v Rusku označována za populistická, byla velice různorodá. Společné měla jen jedno. Vystupovala proti vládnoucí politické elitě, kterou považovala za neschopnou, pokryteckou a zkorumpovanou. Jestliže zakážeme populismus, zrušíme prostě možnost kritizovat současnou mocenskou elitu, ať již provádí cokoliv. Řeči o obraně demokracie jsou opět jen kouřová clona.
O tom, že suterén těchto kruhů sahá opravdu vysoko, svědčí vyjádření Josefa Baxy, předsedy Ústavního soudu ČR. Tento ústavní garant demokracie míní, že by mohlo být nebezpečné, pokud by rozhodovali jednou za čtyři roky voliči. Podle likvidátorů konkurence svobodné volby do demokracie prostě nepatří.
Odbourávání volné soutěže má pochopitelně svůj ekonomický rozměr. Pomocí stále vydatnějších sankcí se daří princip konkurence zcela spolehlivě krok za krokem vyřazovat ze hry. Globalizace, která měla původně zavést tržní principy celoplanetárně, se stává globalizací sankcí. Dnešnímu systému se podařilo nadřadit politiku ekonomice ještě dokonaleji, než kdy dokázal systém předchozí.
Pak tady máme ještě Green Deal. Jeho nařízení jsou na první pohled nesmyslná, nic neřeší, pouze nás systematicky ožebračují a ruinují. Někteří proto považují zainteresované politiky za diletanty a hlupáky. Toto ovšem není správný pohled. Je pravda, že ti, kdo prosazují Zelený úděl z Bruselu, a ti, kdo jim SPOLU přitakávají v Praze, se nikdy nezabývali ekologickou problematikou a hluboce jí nerozumí. O to ale přece vůbec nejde.
Zadání podle všeho znělo jinak. Úkolem je učinit nevratně Evropu nekonkurenceschopnou v oblasti energetiky, dopravy, průmyslu a zemědělství. A přiznejme těm našim světovým lídrům a lídryním, že takové zadání plní naprosto přesně, svědomitě a bezchybně.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Potírá Fialův režim svobodnou konkurenci?
autor: Jan Rychetský
ObčanFranta
