„Odhaduji volební účast mezi dvaceti až třiceti procenty,“ řekl na úplný úvod. „Evropští socialisté jsou v Evropském parlamentu poměrně radikální, jejich návrhy, jako třeba ohledně bankovních poplatků nebo zdanění bank by si tady ČSSD nedovolila. Přijďte k volbám a volte tak, aby byla Evropa levicová,“ vybídl přítomnou skupina zhruba 50 zájemců.

O Ukrajině i Sudetech

Mezitím se shromážděným lidem rozdávaly igelitové tašky s prospekty a propisovačkami a ženy dostávaly květiny. Přítomen byl také místopředseda ČSSD Martin Starec a někteří zástupci z regionu, kteří jsou na kandidátce, například odborník na evropské fondy, plzeňský zastupitel Petr Osvald nebo nejmladší eurokandidát, vystudovaný politolog Jan Stárek z Tachova. Pak se už ale rozproudila živá diskuze.

Většinou starší lidé se obsáhle zajímali o situaci na Ukrajině. „Kdyby to, co se událo zde, se stalo v jiné zemi, tak by se Unie zbláznila, ale prostě tu hrají jiné geopolitické zájmy. Všechno ale začalo tak, že se normální lidé postavili oligarchům, až pak to přerostlo v nacionální ráz.“

Hovořilo se i o omluvě Němcům. Jak prohlásila jedna  starší dáma: „My se omlouváme, co jsme všechno provedli, jak jsme je odsunuli, a přitom naši měli v Sudetech 24 hodin na to, aby se po jejich obsazení Němci vystěhovali. Tak jaképak ohledy!“

„Já si vás poplácám,“ tlačila se mezi skupinu další důchodkyně. „Za vaši skvělou publikační činnost.“

Profesor Keller se proti článku ohradil. Čtěte ZDE

Nejsme nejmenší – a je nás víc

Samozřejmě se lidé poptávali na Unii, euro a argumentovali tím, že mnoho nezmůžeme, protože jsme malý státeček. Na to Jan Keller odpověděl: „Je tam nyní 28 zemí a 19 z nich je menších než my. Není to o velikosti…“  Poté se vrátil k zahraničním investorům: „Snížili jsme daně a odlákáváme jiným státům producenty. Evropu tím poškozujeme, chceme, aby nám poskytovala peníze, ale vlastní nezaměstnanost si vlastními silami neřešíme. Jsem zvědav, kdy toto Německu a Francii dojde. Je to otázka času…“

Na přímý dotaz, jak bude v europarlamentu aktivní, s pousmáním řekl: „Podle katastrofického scénáře budu tak dva dny v měsíci doma. Jsem domluvený na publikaci svých článků v Právu a ještě založím internetové stránky, co se děje v Bruselu. Já mluvím dobře francouzsky a slušně anglicky, i když ji ještě piluji. Ten, kdo říká, že se domluví s mateřštinou, tak neví, o čem mluví. Překladatel není za každým poslancem, na výborech a vzájemných jednáních nikdo netlumočí. Víte, europoslance, který nerozumí žádnou řečí, tam poznáte snadno – celý den jen sedí na jednání a má sluchátka na uších. Kdyby vyšel, hned by se poznalo, že nerozumí. Takovíto lidé tam samozřejmě nepatří, ale najdou se tam. A nejsou to bohužel žádné rarity…“

V závěrečné fázi vysvětlovat projekt základního občanského příjmu. „Ten by řešil řadu věcí. Příjem nezaměstnaných lidí i jejich zdravotní konsolidaci. Nemůžeme přece nechat takové množství  lidí na okraji společnosti.“

I když byl projev občas narušován hlukem nedaleko se usadících mladých lidí, kteří v rámci kampaně TOP 09 „pohřbívali hazard“ a místem akce také prošel malý průvod  proti interrupcím, nenarušilo to příznivou atmosféru. Jen dotknout se „našeho pana profesora“ nebo podepsat se i na jeho volební prospekt patřilo ke zcela běžnému „bontonu“ odpoledního setkání.