Bývalý politik, publicista a slavný filmový a televizní režisér profesor Jiří Svoboda napsal pro ParlamentníListy.cz zamyšlení nad současnou situací kolem České televize. Především se pozastavuje nad atmosférou, která vznikla mezi některými členy Rady ČT a generálním ředitelem Petrem Dvořákem. 

Podle Svobody je zde dlouhodobá snaha Dvořáka odvolat a už prý existuje i seznam lidí, kteří by ho mohli nahradit. Profesor Svoboda svůj text pojal částečně jako popis nedávného setkání s jedním ze svých kamarádů, s nímž na téma České televize vedli živou debatu. Jiří Svoboda oproti jiným kritikům současných poměrů v Radě ČT důrazně odmítá, že by snaha o odvolání Petra Dvořáka pocházela od premiéra Andreje Babiše. Ten prý naopak v minulosti zabránil pokusu, aby k radikálním změnám v ČT došlo. Konkrétně tím, že zabránil, aby poslanci v jeho nepřítomnosti odmítli schválit výroční zprávy ČT.

„V říjnu 2019 vytáhl (premiér, pozn. red.) z Čech paty a jeho vlivný spolupracovník s vyjednavači dalších dvou stran se rozpomněli na ‚Sarajevský atentát‘. Náhodou jsem se dozvěděl, že se chystají dát Výroční zprávy ČT v době jeho nepřítomnosti na pořad jednání Sněmovny a neschválit je. No, měl jsem tu drzost, že jsem premiérovi zavolal. Byl v rychlovlaku na cestě na slavnostní introdukci japonského císaře. Chvíli žertoval a pak mi řekl, že večer napíše z hotelu, aby klub dohodu dodržel. A poslanci ANO ji opravdu dodrželi. A když se premiér vrátil, Sněmovna Výroční zprávy, které tam ležely od roku 2016, schválila,“ píše profesor Svoboda. 

Aktuálně ho trápí, jakým způsobem svůj mandát radní ČT vykonává Hana Lipovská. Připomíná, že po jejím zvolení se s ní sešel, protože měl naději, že díky nominaci z České biskupské konference se bude v Radě zasazovat o kultivaci programů. „Jaký byl můj úžas, když na zasedání Rady, prvním, kterého se zúčastnila, zaútočila na generálního ředitele České televize Petra Dvořáka a navrhla, aby za nedostatky v plnění funkce nedostal ani korunu prémií. Jak mohla od vlaku z Brna do České televize posoudit kvalitu roční práce ředitele, nad tím zůstával rozum stát. Tedy přesněji, bylo zřejmé, že má za sebou stín, který jí dává rozumy a ona se snaží hned na začátku dát najevo, že bude rázná žena. Veřejně jsem jí ten radikalismus bez znalosti vytkl na facebooku, především pak proto, že jsem se cítil podvedený. O chystaném brutálním útoku na Českou televizi nepadlo v našem rozhovoru ani slovo,“ popisuje Svoboda.

„Vím, že má pan premiér Andrej Babiš čas od času oprávněný pocit, že si ho některé publicistické pořady berou jako terč razantněji než jiné politické osobnosti a politické subjekty; a občas jim chybí objektivní reflexe domácích i mezinárodních souvislostí. Tím se ovšem Rada ČT prozatím zabývá jen marginálně. Za sebe věřím, že si je, navzdory tomu, pan premiér Andrej Babiš a s ním i někteří poslanci vládních stran vědomi významu veřejnoprávní televize jako nezastupitelné kulturní instituce v naší zemi a nástroj poznávání našich i evropských kulturních kořenů. Takový by měl být i zájem Rady ČT, ne osobní útoky, dehonestace v následných článcích na internetu, pocit členů Rady, že na schůze potřebují spektakulární doprovod ochranky,“ píše kromě jiného slavný režisér pro PL.

Celý text profesora Jiřího Svoboda přinášíme ZDE:

Kauza Česká televize

Úvodem podotýkám, že je mi sedmdesát šest let. V České televizi jsem kromě dekády 1970–1981 a dekády 1990–2000 čas od času natočil televizní film. Nikdy žádný seriál. A vzhledem k věku už toho mnoho asi natočit nemohu. Můj zájem o poměry v ČT je dán především tím, že jsem v ateliérech ČT natočil svůj první hraný film před padesáti léty.

S kamarádem, se kterým jsem se nepotkal dobře osm let, jsme se sešli začátkem března. Zavolal mi, že viděl můj TV film „Vysoká hra“ a rád by mně vynadal kvůli několika nepřesnostem, které z pohledu jeho profese byly pihami na kráse. 

Když jsme to probrali, najednou se mě zeptal, jestli tu adoraci Andreje Babiše, kterou zaznamenal v nějakých mých článcích myslím z recese, nebo vážně. No, po pravdě vážně. Jinak bych to nepsal. Byli snad lepší Topolánek, Nečas, Gross, Špidla, Sobotka? Zná několik řečí, ve světě se domluví bez tlumočníka a na rozdíl od jiných ví, že existují národní zájmy země, jejíž je premiérem. 

Že je miliardář? A proč ho volí spíš lidé střední a nižší třídy? A proč ne milionáři, co mu v kavárnách nemůžou přijít na jméno. A proč ne novináři s příjmy, o jakých se většině Babišových voličů nezdá? 

Praha nejsou Čechy, Morava a Slezsko. A ti, kteří by nejradši vzali volební právo „dědkovi a bábě“ a „venkovským buranům“, a demokracii si zprivatizovali pro sebe, by se Andreje Babiše od samého začátku naopak rádi zbavili.

Na rozdíl od něj je jiný miliardář, dámský krejčí, co si na podfuku s doly a byty havířů nadělal desítky miliard, svatý muž. No, jistě: Založil spolek „Lípa“ (ať si každý najde, kdo všechno tam docházel) a udržoval přátelské vztahy s prezidentem Havlem. Tak o něm se radši mlčí.

A to ti nevadí, že ten tvůj oblíbenec chce mocí mermo zlikvidovat Českou televizi, pro kterou jsi pár filmů za těch padesát let natočil? Smál se mi.

Tady jsi vedle, kamaráde. Víš líp než já, že laserem nejde odposlouchávat přes výkladní skříň, ale tohle vím zase líp já. Novináři si dali od začátku za úkol (možná jim ho někdo přidělil) okopávat Babiše, jak to jen jde. ČT nevyjímaje. Snad aby vyhověli Pirátům, jejichž předseda chtěl do Čech přidělit hodně uprchlíků a ze všech sil chválil EU. 

Kdyby to bylo, jak říkáš, tak v září a v říjnu 2019 mohl Babiš pohodlně sejmout Českou televizi opakovaným neschválením jedné z šesti zpráv za uplynulá léta. Pak by byla podle zákona odvolána Rada ČT a navolena ta, jakou by si poslanci přáli (hlasů ve Sněmovně na to měli dost). Jeho nejbližší se o to zasazovali, co mohli. Nechci si přisuzovat zásluhy, které možná nemám, ale po dvou delších rozhovorech mi poslal sms „Máte asi pravdu.“ Někteří tvrdí, že je premiér diktátor. Není to pravda. Umí velmi pozorně naslouchat, co mu člověk říká.

V říjnu 2019 vytáhl z Čech paty a jeho vlivný spolupracovník s vyjednavači dalších dvou stran se rozpomněli na „Sarajevský atentát“. Náhodou jsem se dozvěděl, že se chystají dát Výroční zprávy ČT v době jeho nepřítomnosti na pořad jednání Sněmovny a neschválit je. No, měl jsem tu drzost, že jsem premiérovi zavolal. Ptal se mě, jestli vím, kde je?

Byl v rychlovlaku na cestě na slavnostní introdukci japonského císaře. Chvíli žertoval a pak mi řekl, že večer napíše z hotelu, aby klub dohodu dodržel. A poslanci ANO ji opravdu dodrželi. A když se premiér vrátil, Sněmovna Výroční zprávy, které tam ležely od roku 2016, schválila. 

Já jsem pro Andreje Babiše nikdy neudělal nic, co by mi měl oplácet (co bych také mohl). Byl jsem vždycky jedním z těch mnoha, kteří se za něco přimlouvali. Zdůrazňuji, že nikdy pro sebe. Jeho odpověď byla vždy ano-ano, nebo ne-ne. Co řekl, dodržel. Je to férový chlap. 

A co „Čapí hnízdo?“ To bylo férový?

Na vyšetřování této tzv. kauzy nenasadili jistě „náhodou“ propíchnutého vyšetřovatele z kauzy Neograph. Soudkyně, která Neograph s konečnou platností rozsoudila, řekla, že vyšetřování působilo dojmem, jako by plnilo zadání jednoho z velkých mafiánů. S takovou pověstí by musel každý vyšetřovatel samozřejmě tehdy mocným zobat z ruky. Proti Babišovi organizovali jednu křivárnu za druhou – praví, leví, zelení, žlutí, modří…

Do Evropského parlamentu pilně donášejí na našeho premiéra Piráti či poslanec Zdechovský a spol. Drží se tradice žádat o pomoc tu ve Vídni, v Berlíně nebo v Moskvě podle toho, kdo je zrovna českým protektorem. Zdatně sekundují „jako sníh čisté“ poslankyni Monice Hohlmeierové, která se v politice pohybuje od roku 1978, kdy vstoupila do CSU. 

Mají to chlapci v Europarlamentu morální oporu jako skálu:

Po několika stranických funkcích byla v roce 1998 jmenována bavorskou ministryní školství a kultury. V letech 2004 došlo v souvislosti s jejím působením na postu ministryně k několika skandálům. Jmenovala spřátelené osoby s nedostatečnou kvalifikací na posty ředitelů významných škol. Na základě toho byla nucena na svou funkci rezignovat.

V témže roce média přinesla informace o vydírání, které Hohlmeierová uplatňuje vůči kolegům. Podle médií na své spolustraníky sbírala kompro složky. „Pokud řekne, že nikoho nevydírala a nevytvořila žádné složky, nemluví pravdu,“ uvedl tehdy kolega z CSU Ludwig Spaenle deníku Süddeutche Zeitung na adresu Hohlmeierové.

V roce 2005 byla Hohlmeierová také v rámci strany CSU obviněna z vnitrostranických volebních podvodů. Tentokrát se jednalo o kupčení s hlasy. Nakupovali se noví členové, zřejmě se falšovaly také přihlášky. Tyto hlasy pak pomohly v hlasování uvnitř strany. Na základě toho byla opět nucena rezignovat na stranické funkce (byla předsedkyní mnichovské organizace CSU) a vrátit se do stranické buňky v jejím rodném městě Vaterstetten.

O návrat do vysoké politiky se pokoušela již od roku 2006, když se jí podařilo se dostat do vlivného rozpočtového výboru bavorského parlamentu. Následoval ihned další skandál, když byla vyšetřována ohledně nesrovnalostí v organizaci bavorského kulturního programu pro mistrovství světa ve fotbale v roce 2006. 

V roce 2009 byla Hohlmeierová zvolena do Evropského parlamentu. V parlamentu je členkou Rozpočtového výboru a současně Výboru pro rozpočtovou kontrolu. 27. listopadu 2018 státní zastupitelství v Coburgu vyzvalo k zbavení její poslanecké imunity. Byla obviněna z nezákonného útěku z místa nehody. Na základě žádosti byla v lednu 2019 poslanecké imunity zbavena.