Na Alexandra Tomského prý působilo velmi zvláštně, když zjistil, že The Economist jásá nad tím, že v třímilionovém britském Manchesteru žije víc než sto národností. Proč se nad tím někdo raduje? Vždyť ani tak není důležité, jestli je někdo původem Sikh, Číňan nebo Brazilec. Podstatné je, aby se chovali loajálně k Velké Británii, pokud zde chtějí žít. The Economist to ale vidí jinak.

„Prosadila se zde posedlost rasou, jakési nepochopitelné nutkání akademické elity interpretovat svět pod zorným úhlem zcela nepodstatné záležitosti. Na hlavu postavený rasismus antirasismu. Samozřejmě víme, že se tato potřeba zrodila z komplexu, v Americe z otrokářství a ještě nedávné segregace, v západní Evropě z kolonialismu a nacistického holokaustu,“ napsal Tomský.

• Celý komentář naleznete zde

Tento pohled na svět vede k tomu, že elity prosazují otevření společnosti pro kohokoliv. Jen tak prý dokážeme, že netrpíme rasistickými předsudky. Tento myšlenkový konstrukt navíc dává jeho stoupencům možnost cítit se nadřazeně lidem, kteří svět nevidí stejně a které ještě zatěžují „špatné myšlenky“. Tento myšlenkový konstrukt je v podstatě ideologií, v jejímž jménu podle Tomského  její zastánci pokřivují pravdu.

„Jakmile myšlení propadne ideologii, musí na svou obranu a propagaci lhát. Redakce to umí rafinovaně zabalit. Začne příběhy úspěšné integrace uprchlíků v chudé Ugandě, pokračuje popisem potíží Syřana v Holandsku, jemuž byrokracie znemožňuje už tři roky pracovat, a na obranu masové imigrace řekne, že se musíme naučit ‚vytvářet 'nízkopříjmovou práci’ vhodnou pro nekvalifikované příchozí‘ nebo alespoň poloviční úvazky jako v Německu,“ doplnil Tomský.

Jenže současně slýcháme, že svět jde kupředu, vše se robotizuje, zažíváme „průmyslovou revoluci 4.0“ a nemusí trvat dlouho, že především nekvalifikovaní zaměstnanci mohou přijít o práci. A až se to stane migrantům, kteří míří na západ Evropy, máme se podle Tomského na co těšit.