Epidemie historicky vždy hrály v existenci lidstva velmi důležitou úlohu. Přicházely jako nečekaná dramatická zkouška lidské soudržnosti, solidarity a vynalézavosti, po jejímž odeznění se objevilo nové rozložení sil ve světě, připomíná Budil.

Například pověstná černá smrt, jejíž ohnisko se nacházelo kolem roku 1330 v Číně a která po roce 1347 zahubila až třetinu obyvatel Evropy, byla krutou daní, kterou lidstvo zaplatilo za intenzivní rozvoj obchodu mezi Západem a Východem ve třináctém a čtrnáctém století.

V sedmnáctém století, kdy vrcholila „malá doba ledová“, zasáhly společenské nepokoje, hospodářské problémy a ničivé epidemie prakticky všechny kontinenty. Profesor Budil zmiňuje, že v této době pouze dva světové regiony přijaly účinná opatření, která stabilizovala jejich instituce. „Zatímco severozápadní Evropa zavedla systém karantén, Čína a Japonsko omezily zahraniční obchod pouze na několik přístavů,“ dodává.

V osmnáctém století se pak rozhodovalo o tom, zda se těžiště světového systému bude nacházet v Evropě, nebo na Dálném východě. Díky průmyslové revoluci se prosadil náš světadíl. „Dnes již víme, že byl tento triumf dočasný,“ podotýká Budil.

„V prvních desetiletích 21. století Evropa viditelně ekonomicky a technologicky zaostává za svými asijskými rivaly,“ říká a poukazuje na velký rozdíl efektivnosti v bojí proti koronavirové infekci. „Své civilizační selhání zakrývá opiem utopických a aktivistických ideologií a iluzí, které stále více ochromují její tradiční pragmatismus, racionalismus a zdravý rozum,“ všímá si profesor.

Česká republika při střetu s epidemií koronaviru s výjimkou dílčích pochybení podle Budila v zásadě obstála. „Vládní kroky byly dostatečně razantní a odpovídající vážnosti situace. Obyvatelstvo se zachovalo převážně disciplinovaně a projevilo i smysl pro tradiční vynalézavost, improvizaci a solidaritu,“ hodnotí.

Za několik týdnů virus odejde, ale ponaučení, kterého se nám nyní dostává, by nemělo být zapomenuto. Připomíná, co napsal italský humanista Giambattista Vico počátkem osmnáctého století, že společnost, která je nemocná plýtváním svými prostředky a silami, se uzdraví pouze návratem k tomu, co je bezpodmínečně nutné. Měl by přijít čas velkého prozření a úklidu. Tedy vše, co je zbytečné, škodlivé a parazitující, by mělo odpadnout. Vše, co je produktivní, prospěšné a perspektivní, nechť je podpořeno. 

„Víme již, co si máme myslet o užitečnosti Evropské unie ve stávající podobě, o politických a ideologicky motivovaných neziskových organizacích a o hlasatelích ‚pravdy a lásky‘, za nimiž se skrývá nesmiřitelná zášť, chamtivost a osobní zájmy,“ zdůrazňuje Budil.

„Obnovme Českou republiku jako plně svrchovaný, hospodářsky soběstačný a akceschopný stát, který je svými vlastními silami schopen se vypořádat s výzvami a hrozbami, s nimiž se budeme v budoucnosti střetávat,“ nabádá profesor. A připomíná, že v tom nejsme zdaleka sami. Rovněž jiné národy, nacházející se převážně ve střední a východní Evropě, dospívají k obdobnému poznání.

„Spojme své síly a vytvořme skutečné ‚společenství suverénních evropských národů‘. Je to jediná cesta, jak učinit Evropu ‚opět velkou‘,“ uzavírá Ivo Budil svůj komentář.