Na úvod se Galtung kriticky vyjadřuje na adresu britského koloniálního byznysmena Cecila Rhodese, jenž v Africe založil někdejší Rhodésii, podle akademika se však jednalo o obyčejného „árijského nadřazence“ a rasistu.

„Mnohé se přidá k Rhodesovi a dalšímu rasistovi, Woodrowu Wilsonovi, do zapomnění. Jako například západní ekonomická nadřazenost,“ píše Galtung a dodává, jak se za posledních několik desítek let změnila ekonomická rovnováha ve světě. Zatímco v osmdesátých letech produkovaly země G7 62 % hrubého světového produktu, nyní jsou na polovině a jejich protipól BRICS funguje nad očekávání.

„Celý západ trpí únavou, částečně je tak obětí vlastního úspěchu, částečně z nedostatku Ibn Khaldunovy společenské solidarity.“ Výsledkem bude pád západních mocností, velmi blízký pádu římského impéria.

„Římské impérium se rozdělilo podél náboženské linie, katolické/ortodoxní, v roce 395. Západní část padla roku 476, východní vytrvala až do roku 1453,“ připomíná Galtung a uvádí paralelu se současnou situací v Evropě a USA. Evropa je představitelem křesťanského sekularismu, USA naopak evangelického nacionalismu, Evropa je posedlá nezvratitelným pokrokem a USA pak satanem, jadernými zbraněmi a svobodným trhem.

• Celý text zde

„USA: teologie – Bůh a Trh – na úkor racionality. A EU: racionalita – technobyrokracie – na úkor demokracie.“

Následuje pak samotná Galtungova prognóza. „Nastane rozkol mezi evangelickou USA a sekulární Evropou,“ tvrdí sociolog a dodává, že „USA zůstane u svého národního evangelismu a ‚svobodného trhu‘ v boji se stále více satany a jadernými zbraněmi.

EU naopak bude již v roce 2020 zcela sama řešit technické problémy se slabou společnou, nikoliv však jednotnou měnou. Velká Británie porazí svou novou mantru „žádní stálí přátelé, žádní stálí nepřátelé, pouze stálé zájmy“ a z EU nevystoupí.

Mezitím se však budou postupně rozpadat Spojené státy, které se samy zničí „lidmi sledujícími televizi a sporty, kteří se ničeho neúčastní, nerovností, jež vyloučí většinu společnosti, a zabíjením sebe sama“. „Méně USA, více států.“

Z Evropy se pak postupem času stane projekt naštěstí nezávislý na víře USA a dojde tak pod vedením anglických zemí k upevnění vztahů s Ruskem a Čínou a eventuálně i s Afrikou. „Evropská unie se musí učit.“

A kdy že k tomu všemu má dojít? Nejdříve v roce 2020, nejpozději však v roce 2050. Čeká nás širší Evropská unie, ve které však nebude Švýcarsko ani Lichtenštejnsko.