Ekonom a v letech 2003–2013 vedoucí Kanceláře prezidenta republiky, tehdy tedy Václava Klause, Jiří Weigl v roce třicátého výročí sametové revoluce připomněl, že lidé, kteří se osvobodili od nadvlády komunistů, toužili po svobodě, toužili po možnosti volně hlásat své názory a vést o nich diskusi, po možnosti svobodně podnikat a vlastnit majetek. Na Sovětský svaz a později Rusko hleděli s obavami, protože věděli, že právě odtamtud přijely tanky, které nás sice napřed osvobodily, ale o dvě desítky let později i okupovaly.

V tomto svém stavu však podle Weigla zapomněli, že komunistická myšlenka se nezrodila v Rusku, nýbrž na Západě. Podle Weigla je to vlastně logické. Na stránkách Institutu Václava Klause napsal, že kořeny všech podobných nebezpečných ideologií, jako je ta komunistická, leží ve francouzském osvícenství.

„Představa rovnosti všech lidí je tím nejpopulističtějším tvrzením, jehož chytlavost a ničivá síla jsou nezměrné. Přitom je to zcela nereálný a spekulativní myšlenkový konstrukt, který se neopírá o pozemskou skutečnost ani lidskou zkušenost. Lidé si nejsou rovni ani v okamžiku zrození, ani nikdy později. Jsou nadáni rozdílnou genetickou výbavou a žijí v rozdílných materiálních a společenských podmínkách. Jsou různě nadaní, silní, velcí, zdraví, vzdělaní, rodí se do různých materiálních podmínek, žijí v odlišných prostředích, v různých společnostech, jsou muži a ženami atd. atd. Ze všech těchto důvodů jsou si celoživotně velmi nerovni a různý způsob, charakter a kvalita jejich životů tomu odpovídají,“ napsal Weigl.

„Z myšlenky rovnosti lidí pak vychází myšlenka lidských práv, která z původně osvobozující revoluční ideje zmutovala v doktrínu, v jejímž jménu dochází dnes k destrukci západní společnosti, jakou jsme znávali a do níž jsme se chtěli vracet,“ pokračoval spolupracovník exprezidenta Klause.

Z koktejlu rovnosti a lidských práv podle Weigla vzešla představa, že lidé mají automaticky na něco nárok. Automaticky mají nárok na lepší byt, lepší život a tak podobně. A stát to musí lidem zajistit. To je představa poměrně nebezpečná. I proto, že v lidech navozuje pocit, že současné uspořádání světa je třeba radikálně změnit, protože dnešní poměry jsou prohnilé. Této představy podle Weigla využili dnešní progresivisté a zašli ještě dál než komunisté.  

„Zaměřili se proto na snahu změnit samotné základy tradičního uspořádání lidské společnosti, jako jsou národ, rodina, a dokonce samotná lidská identita jednotlivce. V optice zbožštěné rovnosti je považují za nositele věčného útlaku a diskriminace různě definovaných minorit, za prostředí v němž se reprodukují škodlivé stereotypy, jak označují tradiční společenské role a fungování společnosti,“ uvedl Weigl.

Chuť zformovat novou utopickou společnost na Západě nezkalila zkušenost s komunistickým tvrdě totalitním státem, jenž se posléze proměnil v autoritářskou vládu komunistů, kteří na čtyřicet let svázali naši svobodu.

„A tak jsme v posledních dekádách svědky neustálého a koncentrovaného ‚dlouhého pochodu‘ pokrokářů státními, mezinárodními, vzdělávacími, mediálními a jinými institucemi západního světa. Po třiceti letech ovládají téměř veškerý politický, mediální a intelektuální mainstream a jeho prostřednictvím šíří a vnucují progresivistickou agendu do celého světa. Podpora masové migrace představuje zásadní útok na národní státy, které jsou překážkou progresivistického internacionalismu a globalismu; feminismus a podpora homosexuálních sňatků mají oslabit a rozložit rodinu jako základní společenskou jednotku, a transgenderová ideologie má za cíl změnit základní lidskou identitu tak, jak na ní svět dosud stál. Vše je postupně dávkováno a protlačováno z mezinárodní úrovně, především v rámci OSN a v Evropě EU, jejichž aparáty pokrokáři kompletně ovládli,“ varoval Weigl.

Do stejné skupiny podle něj patří i snaha vykreslit homosexuální svazky jako něco normálního, co je rovno tradičnímu manželství. V neposlední řadě do stejné kategorie patří také klimatický alarmismus, která hlásá, že ve jménu záchrany planety musíme potlačit svobodu jednotlivce.