Netradičně pochvalou začíná přehled mediálních zajímavostí uplynulého týdne. „Už jsem tu několikrát pochválil, ale i několikrát velice kritizoval novináře Jiřího X. Doležala z Reflexu. Dnes ho budu chválit. Znám ho už od poloviny osmdesátých let, jsme skoro vrstevníci, znám celou jeho životní anabázi od studia psychologie až po novinářství nebo propagaci marihuany. Je to velmi svérázný člověk. To, že vyvolává rozmanité typy reakcí, znamená, že přece jen je v něm jistá neobyčejnost. Když někdo vyvolává jednoznačně negativní nebo jednoznačně pozitivní reakce, je to podezřelé, protože pak ten člověk asi něco skrývá, nebo nemá co říct a je nudný nebo prázdný. Doležal kolem sebe celoživotně mlátí hlava nehlava a padni komu padni, jak se říká, a čas od času se trefí a čas od času tne vedle. To se stane každému,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Petr Žantovský.

Jeho pozornost si tentokrát vysloužil text, který pod titulkem „Pohřeb Kočkových: Jak jsem se styděl za své spoluobčany“ vyšel v pondělí. „O čem to je, napovídá titulek. Doležal popisuje, jak byl svědkem toho, co se dělo na náměstí Jiřího z Poděbrad, když se tam v kostele konal pohřeb mladého Jana Kočky. Popisuje, co a jak se dělo i kolik lidí tam bylo. Ta reportážní část je naprosto standardní a neutrální, velmi dobrá je komentářová část , v níž konstatuje, že si pak sedl doma k facebooku a podíval se, jak negativně naši spoluobčané reagují na ten pompézní pohřeb mladého Kočky. A vyslovuje domněnku, s níž se dá docela souhlasit, že častým motivem té nenávistnosti nebo nevlídného postoje je závist, protože Kočkovi jsou jedni z nejbohatších lidí v Praze a dávají to náležitě najevo,“ poznamenává mediální analytik.

Proti zablokování dopravy při Prague Pride nikdo neprotestoval

Jako všichni světští si dávají záležet na tom, aby byli pompézní, aby měli hodně kočárů, hodně koní a hodně všeho. „Tak pořádají i své pohřby. Koneckonců, když byl pohřeb Václava Kočky mladšího, kterého zavraždil pan Ďuričko, tak to nevypadalo jinak, jenom se to konalo na Bělohorské, a nikoli na Jiřáku. Je to úplně normální situace, a to, že na ni lidé reagovali negativně pro tu pompéznost je podle Doležala – a musím říct, že i podle mě – poněkud varující. Protože pokud měl někdo něco kritizovat a po právu, tak je to, že mladý Kočka při té havárii zabil jiného člověka. To je věc, která je úplně mimo kategorii, která nijak neubírá na tragice smrti mladého Kočky, ale dává to jakousi relaci k celému pohledu na věc. Ale nijak to nesouvisí s funusem samotným,“ upozorňuje Petr Žantovský.

Důvodem k pochvale pro J. X. Doležala je však samotný závěr článku. „Autor si v něm klade otázku, když lidé na sociálních sítích vyjadřují takové pohoršení nad tím, že Kočkova rodina zablokovala na dvacet minut kus Vinohradské ulice mezi náměstím Jiřího z Poděbrad a Florou, proč – a teď bych citoval Doležala – ‚nebyli pohoršeni, když: byla v Praze omezena doprava proto, že sexuální menšiny demonstrovaly, že jsou sexuálními menšinami s chutí (Prague Pride) a drogové menšiny demonstrovaly, že jsou drogovými menšinami s chutí (Million Marihuana March), nebo když byla v Praze omezena doprava proto, že někdo někam pro zábavu běžel (Prague Marathon), nebo když byla v Praze omezena doprava proto, že sem Miloš Zeman pozval čínského komunistu‘. Tím je míněn prezident Si Ťin-pching,“ podotýká mediální odborník.

Společenská pokryteckost a používání dvojího metru

Je přesvědčen, že Jiří X. Doležal si položil velmi správné otázky a poněkud poodhalil naši společenskou pokryteckost. „Nebo dvojí metr, který používáme. Proč nám tedy nevadí, když se Praha téměř uzavře a stane se obleženým městem jen proto, že v jeho centru pochodují gayové a lesby, běhají maratónci nebo pochodují propagátoři marihuany? To je skutečně s podivem a je to výraz určité dřímající xenofobie v nás. Ta není vůči národnosti, rase nebo etnicitě, ale vůči penězům. To je ta závist, jak vyjadřuje to rčení o sousedově praseti. Soused má větší a hezčí prase, tak ať mu chcípne. Ne abych se já o to vlastní staral. To je docela přesné vystižení té hodně nepěkné vlastnosti, kterou v sobě mnozí z nás nosí, a Doležal to odhalil u příležitosti této události. A já mu za to dávám puntík za nejlepší článek tohoto týdne,“ zdůvodňuje Petr Žantovský.