Tak v Cáchách podepsali Macron a Merkelová smlouvu prohlubující vzájemné vztahy. Pozornost budí zejména cíl procpat Německo jako stálého člena Rady bezpečnosti OSN, případně závazek zavádět společnou vojenskou politiku, prohloubit spolupráci policejních sil a sladit svá stanoviska jak v EU, tak v NATO. Vyrojila se řada temných spekulací: Budou němečtí policisté mlátit francouzské žluté vesty? Vznikne v EU hlasovací mašina, která zválcuje zbytek Evropy? Je to cesta k superstátu?
Jak správně uvádíte, vyrojila se spousta spekulací, protože žádná jistota čehokoli ze smlouvy nevyplývá. Přinejmenším pasáže, které jsem viděla citované v médiích, znějí hodně vágně, takže si do nich může každý promítnout, co chce. Dokonce mám dojem, že právě ta vágnost napovídá spíš o tom, že mezi oběma státy existuje spousta rozporů, a tak se nebyly s to domluvit na konkrétnějším znění. Jako kdyby vůle dosáhnout dohody sice byla, ale to je taky tak všechno. Takže uvidíme, co bude dál. A možná si počkáme i dost dlouho, bez záruky, že se něco opravdu nakonec stane. Myslím totiž, že ten „superstát“ je zatím ještě v plenkách. Nebo lépe, ještě nedorostl ani do těch plenek, neb se ještě ani nenarodil. Jeho rodiče teprve zkoušejí spolu chodit.
Jan Keller tvrdí, že Macron a Merkelová vědí, že EU se „rozdrolí“, tak se rozhodli už dopředu konstruovat nové jádro. Je to rozumná úvaha? Čeští euroskeptici se bojí, že naši eurooptimisté se do něčeho takového hned budou hrnout...
Jedna věc je někam se hrnout a úplně jiná věc je, jestli vás tam někdo vůbec chce. Všimněte si, že do toho Německo s Francií jdou očividně třebas bez Itálie nebo Nizozemska, tedy dvou zakládajících členů Unie, které obecně nelze vnímat jinak než jako „tvrdé“ jádro. Nicméně, s Italy se neshodnou v čím dál větším počtu otázek, Nizozemci zase až příliš podléhají Spojeným státům, a tak je Berlín s Paříží nechávají za sebou. Představa, že tenhle exkluzivní spolek čeká zrovna na partu našich eurooptimistů, je podivná. Tím spíš, když u nás ani nejsou s to vyhrát volby. Moc bych na to tedy nespoléhala.
Tento článek je uzamčen
Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polanský