Tak nám poslanec Farský (STAN) odjel za dvojí kapesné z eráru (poslanecký plat plus stipendium hrazené z půlky ze státního rozpočtu) do Ameriky vymýšlet, jak federalizovat Evropu, jak ustavit funkci evropského prezidenta (že by si na ni pomýšlel sám Farský?) a druhou komoru Evropského parlamentu (s mnoha novými stovkami skvěle placených trafik pro podobné šibaly, jako je Farský). Nyní máme osm měsíců na to vzpomínat na báječné nápady a skutky tohoto brouka Pytlíka české legislativy. 

Připomeňme, že do Poslanecké sněmovny proklouzl poprvé v roce 2010 na kandidátce TOP 09 (inu, na převlékání kabátů jsme v české kotlině odjakživa kabrňáci). Ve volbách 2013 už byl lídrem kandidátky TOP 09, aby o čtyři roky později vedl kandidátku STAN, stejně jako ve volbách loňských. Znamená to, že máme Farského na politickém výsluní už více než dekádu. Pohleďme, čím se „proslavil“ hned zpočátku té doby.

V červnu 2011 prosadil druhým čtením přílepek k loterijnímu zákonu, který pod záminkou regulace hazardu zavádí faktickou cenzuru internetu. Podle tohoto zákona by měli mít občané přístup pouze k internetovým loterijním stránkám, které budou na ministerském seznamu povolených stránek. Bylo to poprvé po roce 1989, co byl přijat zákon, podle něhož by poslanci nebo ministerští úředníci rozhodovali o tom, jaké webové stránky budou čeští občané navštěvovat. Dané opatření je bez nejmenší pochybnosti předběžnou cenzurou webu a porušuje právo občanů na svobodný přístup k internetu.

Kromě toho by se podle Farského iniciativy poskytovatelé internetu museli postarat i o to, aby uživatelé internetu neměli přístup ani k reklamě na tyto služby. Zákon tedy přenáší odpovědnost za přenášené informace na poskytovatele a nutí je k cenzuře. Podle tohoto zákona se českým uživatelům internetu musí skrývat například weby CNN nebo Google, pokud se na nich objeví reklama na zahraniční sázkové společnosti. Změna vlastně znamená zákaz všech zahraničních webů, které obsahují reklamu, protože poskytovatel internetu si nemůže být jistý, zda se náhodou nezobrazí zrovna ta „nesprávná“ reklama.

Už tehdy jsem v jednom článku věc komentoval takto: „Je to absurdní z řady důvodů. Jednak zákon vůbec nerespektuje princip síťové neutrality. Poskytovatel má přenášet data, nikoliv špehovat uživatele nebo mu v přístupu na internet bránit. Z principu fungování sítě Internet navíc ani není možné blokovat uvedené služby. Cenzurovat internet se plně nedaří ani komunistické Číně, která na to má velký čínský firewall. Blokování přístupu znamená pro každého internetového poskytovatele milionové výdaje navíc. Pro většinu providerů je to naprosto nereálné.“

Tehdy, v roce 2011, se proti tomuto zákonu postavila v té době malá a politickými hegemony namnoze zesměšňovaná, ale v tomto oboru se profilující pirátská strana. Jakpak by asi o téže věci hlasovala dnes?

Proč takové věci poslanci uzákoňují, se lze jen dohadovat. Nejspíše proto, že si od toho slibují, že peníze, které našinec věnuje zahraničním loteriím po internetu, přejdou tímto plynule do kapes domácích loteristů či státu. To je ovšem předpoklad značně naivní, už kvůli technické nerealizovatelnosti celé věci.

Druhý důvod jistě tkví ve snaze zalíbit se minulým a budoucím voličům. Postavit internetové loterie mimo zákon znamená možnost ukázat prstem na internetové sázející jako na gamblery, zločince, příživníky, kteří se pohybují za hranicí zákona. Sami sebe tak příslušní politici mohou prezentovat jako státotvorné vládce vlasti, kteří kudy chodí, tudy myslí jen a pouze na dobro občanů a jejich morální vzrůst a rozkvět.

Tehdy jsem k tomu ještě (bohužel poněkud prorocky) napsal: „Přitom je to celé jen jedno velké pokrytectví. Schválit zákon, o němž každý ví, že jej nelze dodržovat, znamená přivolat k životu internetovou policii, která bude hlídat a hledat porušovatele nesplnitelného zákona a o těch pak dle své úvahy rozhodovat. Že to je živná půda pro korupci, si každý domyslí snadno sám. A nezapomeňme: Jde o průlom do svobody jednotlivce v míře, kterou přes dvacet let nepamatujeme. Pokud někdo hledá vážné důvody, proč pochybovat o způsobilosti dnešní politické elity, a to napříč stranami, zde má znamenité téma k přemýšlení.“

Nuže, a kde jsme dnes? Mezinárodní webové firmy typu Facebook či Google uzavírají s vládami (včetně té naší, v roce 2017) dohody o tom, jaké obsahy budou ze svých stránek gumovat. Už nejde o žádné loterie. Už jde o politiku. Přesněji: O názory, které jsou dnešní liberální elitě kostí v krku. Z unijního empajru vykřikuje Jourová, že nechá neposlušné weby „vyhladovět“, vrchní státní zástupkyně Bradáčová hodlá nutit policii, aby kontrolovala a stíhala nepatřičné (rozuměj: alternativní) webové obsahy. Ale nezapomeňme, kdo jako první otevíral těmto běsům dokořán legislativní dveře. Přece Jan Farský!