„Dovedu tuto zemi ke svobodným volbám,“ slíbil Václav Havel hned v prosinci 1989 po volbě prezidentem. A hned poté se volby skutečně začaly připravovat. Na jejich podobu měla zásadní vliv skupina právníků Občanského fóra kolem Pavla Rychetského a Zdeňka Jičínského. Volilo se totiž do obou komor Federálního shromáždění (československý parlament se dělil na Sněmovnu lidu a Sněmovnu národů, kde bylo zastoupeno Česko a Slovensko přesně napůl) a ještě do České i Slovenské národní rady, parlamentů republik. Volby se konaly 8. a 9. června 1990 v klasickém „českém“ formátu od pátečních 14 hodin do sobotních 14.

K volbám dorazilo dnes nepředstavitelných téměř 97 procent voličů a je třeba dodat, že volby byly tehdejším obyvatelstvem přijímány s nefalšovaným nadšením a nadějí pro budoucnost.

Zásadní otázkou bylo, kdo v těch svobodných volbách vlastně bude kandidovat. Ještě několik měsíců před volbami bylo povoleno jen několik stran, sdružených do „Národní fronty“. V listopadu 1989 se daly dohromady Občanské fórum a na Slovensku Veřejnost proti násilí jako zástupci protestujících a během několika týdnů vytvořily struktury zhruba připomínající politickou stranu. A to bylo téměř všechno.

Během pár týdnů do voleb vzniklo množství malých stran. Činnost obnovila třeba sociální demokracie, během několika měsíců vznikla řada menších stran, často se značně kuriózním pozadím. A tomu samozřejmě odpovídaly jejich šance uspět proti profesionálním štábům.