„A tak nám schválili změny ústavy, paní Mullerová, chce se mi parafrázovat známý výrok ze Švejka. A dokonce v referendu, v nedemokratické zemi, kde vládne diktátor Putin. Ten Putin, který si tím zajistil vládu na dalších 12 let, a bude tak nejdéle vládnoucím diktátorem na světě,“ zmiňuje úvodem exposlankyně jak o změnách ruské ústavy referovala naše mainstreamová média.

K tomu dodává, že si média zapomněla zjistit, že tato nedemokratická země je kromě jiného členem Rady Evropy, že musí plnit řadu kritérií, které se například týkají standardů voleb a dodržování lidských práv, a rovněž že její občané mají právo obracet se k Evropskému soudu pro lidská práva ve Štrasburgu, což také hojně činí.

Rusko hlasovalo v referendu, které se ve vrcholně demokratické a liberální České republice konalo poprvé a naposledy v roce 2004 a týkalo se vstupu do Evropské unie a kde Parlament není už léta schopen přijmout zákon o obecném referendu. „A co se týká ústavy, tak k ní každá Poslanecká sněmovna zřídí komisi, která se dohodne, že se dohodne,“ podotýká dále.

„Změny, které byly schváleny, je potřeba vidět v historickém kontextu a nikoli vytržené a osamocené,“ pokračuje Čurdová a připomíná dobu na konci 80. a začátku 90. let 20. století, kdy Gorbačov rozhodl o změně politického systému Ruska. „Změnil se jednou stranický systém v systém demokratický, založený na výběru a volbách z několika politických subjektů,“ píše bývala sociálnědemokratická politička.

Případným kritikům vzkazuje, že demokratický systém a jeho vybudování je úkolem na generace, notabene v zemi, která nemá s demokratickým systémem žádnou zkušenost. „Není to otázka třiceti let od roku 1990. A Gorbačov udělal mnoho chyb, byl si jich vědom a velmi otevřeně hovořil i o podvodu ze strany Západu, ale udělal první kroky k demokratizaci země,“ zdůrazňuje.

Není podle jejích slov třeba velkého politologického rozboru k tomu, abychom věděli, že nynější situace Ruska není nijak jednoduchá a Putin není ani Gorbačov, ani Jelcin.

„A pokud se ještě vrátíme k začátku 90. let, pak i ona jelcinovská ústava, ke které jsou přijímány změny, nebyla schvalována nijak standardní cestou. Copak je střelba do parlamentu demokraticky standardní krok ke schválení jakéhokoli zákona?“ táže se Čurdová.

Faktem zůstává, že změny, které byly schváleny, prošly celonárodní diskusí, každý občan se mohl vyjádřit, diskutovalo se od místních rad až po parlament, který změny doporučil schválit v referendu.

Následně přidává i pohled ruského politologa a technologa Sergeje Markova, podle nějž mají změny ústavy svoji logiku a zajišťují bezproblémový rozvoj Ruska v následujících letech. Je možné je rozdělit do několika bloků:

1. „Formování postputinovského systému vládnutí a moci. Zde jde o vytvoření logických struktur moci a jejího rozdělení, a to tak, aby nemohlo dojít k narušení stability země. O postavení prezidenta vůči státní radě, omezení jeho pravomocí.

2. Reakce na nové výzvy, hlavní je pak výzva k možnosti omezování suverenity. Proto se zavádějí novely na ochranu státních orgánů před tlakem zvenčí. Nejvyšším státníkům, ministrům, gubernátorům, se zakazuje mít občanství cizího státu a majetek v zahraničí. Rovněž se omezuje nezávislost nejvyššího soudnictví, ale pouze v tom smyslu, aby Ústavní soud a generální prokurátor nemohly uskutečnit převrat d’etat jako např. v Brazílii.

3. Sociální změny ústavy jsou víceméně technického rázu, mají přitáhnout voliče k referendu. Koneckonců o politiku a vztahy parlamentu a vlády se občané starají minimálně, ale o indexaci důchodů a zvyšování MROT jsou lidé ochotní hlasovat. A tady jde o ústavní právo.

4. Vyšší hodnoty – v průběhu přípravy změn a širokých diskusí se ukázalo, že občané se zajímají nejenom o materiální výhody, ale také o vyšší principy a hodnoty. Na základě těchto diskusí byly zařazeny změny, které se týkají Boha, rodiny, manželství, země a lidu. Formulace těchto změn byla obtížná, ale úředníci ji zvládli.

5. Prodloužení mandátu a možnosti volby Vladimira Putina na další období – bylo zařazeno po delší úvaze, a hlavně proto, aby se zabránilo chaosu ve sdílení budoucí moci.“

„Rusko schválilo změny v referendu bezprecedentním způsobem. Účast byla 65 % ze zapsaných voličů. Pro se vyslovilo 78 % voličů. Hlasování trvalo sedm dnů, sedm dnů kvůli epidemii koronaviru, aby se zabránilo jejímu šíření, (pro kritiky pořádání v době koronaviru jen připomeňme, že i v Polsku se konají prezidentské volby a ve Francii místní volby). Bylo otevřeno více volebních místností, ve všech byly nainstalovány webové kamery, takže průběh hlasování mohl sledovat každý, kdo chtěl, Moskva mohla hlasovat elektronicky na základě registrace a bylo zabezpečeno i více mobilních uren pro hlasování doma,“ shrnuje následně exposlankyně za ČSSD.

Menší otazník snad může podle Čurdové stát nad účastí pozorovatelů, kteří byli tentokrát z tzv. obšestvennych palat (občanské komory) a nikoli z řad příznivců kandidátů či politických stran. „Tento systém pozorovatelů Česká republika nezná, protože je zajištěn zástupci politických stran ve volebních komisích,“ poznamenává.

Je si zároveň vědoma, že řadě západních politologů a představitelů liberalismu a nových hodnot současného západního světa se úpravy nemusí líbit a ani nelíbí. „Je to jejich demokratické právo. Ale jak je vidět z výsledků hlasování, Rusům to nijak nevadí. Proč by měli řešit, že Velká Británie neuznala výsledky referenda? Co jim přinesla Velká Británie a třeba EU, kromě souhlasu se sankcemi, se kterými se naučili žít?“ ptá se.

A aby zazněl i hlas člověka, který v Rusku žije každodenním životem, poprosila Čurdová rovněž svou kamarádku žijící v Moskvě, aby mi napsala, co si o tom celém referendu myslí.

K jejímu překvapení se vyjádřila k té nejdiskutovanější části, a to prezidentu Putinovi, napsala: „Není doba, abychom měnili prezidenta, lepší zatím není a všichni ostatní kandidáti jsou ve srovnání s ním slabí. Myslím si, že pro Rusko udělal opravdu hodně, a jen si vzpomeňme, v jakém stavu zemi přebíral. Tenkrát nám byla posílána humanitární pomoc, stejně jako dnes Venezuele. Jen jsme na to nějak zapomněli. A pak abychom jen tak zbla nehovořili, tak prezident jakékoli země má vždy za sebou ekonomické elity. Žijeme v kapitalismu a nikoli v dobách SSSR.“

K tomu Čurdová dodává: „Pokud chceme hovořit o demokracii, pak má Rusko plné právo odhlasovat si svoji ústavu, podle které bude v budoucnu žít. I ta nejrigidnější ústava se čas od času musí změnit a reagovat na vývoj, který nikdo nemůže popřít,“ uzavírá Anna Čurdová se slovy, že to, zda změny přijaté v referendu přinesou to, co obyvatelé Ruska očekávají, ukáže jen a jen čas.