Za poslední dva týdny se v západních médiích nahromadily všelijaké předpovědi pokračování či ukončení rusko-ukrajinské války a hodnocení jejích příčin a následků, od politiků i politologů. Jak byste je shrnul?

Jsou tak vzájemně odlišné až protichůdné, že by byly skoro komické, kdyby celá válka nebyla tak tragická. Jako by každý koukal do jiné křišťálové koule. Každá z nich sama o sobě možná dává v určitém kontextu smysl, ale všechny dohromady potvrzují, jak je další průběh války nepředvídatelný a jak kdo může jinak vnímat a zvažovat její příčiny a následky. Vezměme to od stručného vyjádření Donalda Trumpa. Ten vyslovuje přesvědčení, že kdyby Ukrajina s Putinem jednala a třeba mu nechala Krym, Putin by invazi neprovedl. Tehdy byl prý ochotný se na něčem dohodnout. Teď se však dostal do setrvačnosti, v níž mu už o žádnou dohodu nejde a pokusí se dobýt celou Ukrajinu nebo ji rozmlátit. „Za mého prezidentování by to nikdy neudělal,“ přihodil si Trump sebejistě, míněno, že na něho by si Putin netroufl.

Takže podobný appeasement jako u Kissingera?

Vyjádřený zjednodušenou zkratkovitou trumpovštinou. Podobnou zjednodušenou corbynovštinou bývalý šéf britské Labour Party Jeremy Corbyn zahlásal omleté klišé, že Británie by neměla Ukrajinu vyzbrojovat, neboť tím válku prodlužuje. Jako by dnes nebylo jasné, že kdyby se Ukrajina nebránila, už by byla celá Ruskem obsazená, pročištěná od protiruských živlů a se zuby nabroušenými na další bývalé sovětské území. Pikantní je, že to řekl v arabské televizní stanici napojené na teroristy Hizbolláhu, s nimiž se tak rád kamarádí. Jak praví starý bonmot, „nejrychlejší způsob, jak skončit válku, je ji prohrát“.