„Těšil jsem se, že začnu normálně pít. Doma jsem se totiž rozchlastal až hrůza. Lahváče, víno, kořalka. Ještě že už otevřeli knajpy, jinak by to neskončilo dobře,“ směje se Marcel. Sedíme ve vyšehradské restauraci U Smrťáka a společnost začíná být živější. ParlamentníListy.cz včera absolvovaly pivní minimaraton.

Čekání na pivo

„Jsem nadšený a šťastný. Ale je tady přetopeno jako v sauně a dodávka tekutých nápojů vázne,“ říká Petr. U Smrťáka není úplně plno, jak by se v první den otevřených hospod po téměř dvouměsíční pauze dalo čekat. Přesto číšník a výčepák v jedné osobě nestíhá. Pivo se k hostu dostane tak jednou za hodinu, což místní pijany mučí a stává se z toho hlavní téma hovoru. Nedaleko sedí bývalý poslanec ČSSD a místní štamgast Karel Šplíchal, ale než se ho stačím zeptat na dojmy, zmizí.

„To je divný, protože hodně hospod má plno a na tři dny dopředu zarezervované stoly. Měl jsem hrát s kytarou o víkendu v radotínské hospodě Na Viničkách, ale s majitelem jsme se dohodli, že vystoupím, až opadne první nával. Teď, když mohou být jen čtyři u stolu, mají plno,“ dodal ještě Marcel, jenž pracuje na úřadu, má kapelu Lovci Nedvědů a občas tuží zábavu v některém z pražských lokálů. Prý je optimista a spoléhá se na slova viroložky Soňi Pekové, že covid zmizí do Vánoc.  

Ostatně jak se říká, hospoda je chrám, hospoda je parlament, hospoda je... „A já jsem seděl u Zlatého tygra, rozhlížel jsem se po tvářích hostů, a ano, žádnej blábol, žádný hospodský kec, ale tahle ukřičená hospoda je maličká univerzita, kde pod dojmem piva si lidé říkají příběhy a události, které zachraňují duši, a nad hlavu v podobě cigaretového kouře se vznáší veliký otazník absurdnosti a podivuhodnosti lidského života,“ napsal pábitel Bohumil Hrabal v povídkové knize Život bez smokingu.

Zelená smršť

„Když se na to tak dívám, tak budou muset před Vánoci opět zavřít. Hospody jsou narvané k prasknutí a dnes se promoří tak milion lidí,“ sýčkuje novinář Martin v jedné z vinohradských hospod. Hned, jak se zmíním o „pivní reportáži“, mi v lokále zakážou napsat jeho jméno i bližší polohu pod hrozbou fyzické likvidace. Jelikož je to vlastně taková  má „alma mater“, bez reptání se podřizuji. Ale to už se na stole ocitne tác plný zelených a parta začne „panáčkovat“. „Dlouho jsem si nečistil zuby, takže budu kloktat,“ podotkne Jenda. Společnost se stává dravější.