Rozhovor se zpočátku týkal zápasu skotského klubu Glasgow Rangers a AC Sparta Praha a bučení, které se ozývalo i od dětských diváků. Kartous informoval, že toto bučení řešila i fotbalová asociace UEFA a neprohlásila ho za rasistické, ale to kvůli tomu, že nebyl dostatek důkazů. Učitelka ze základní školy, se kterou Kartous hovořil, tvrdí, že dochází k určitému posunu.

Některé děti, které Hana Kuzníková učí, se zápasu zúčastnily. Učitelka řekla, že když slyšela, co se na zápasu stalo, tak jí to přišlo zvláštní. „Přišlo mi, že tam šlo o vyjádření nějakého postoje a že ten postoj vyjadřovaly děti, to je zvláštní,“ pravila. Kartous se ptal, zda děti vyjadřovaly „svůj názor“. „Myslíte si, že to jejich názor, určitě? Nejsou spíš pod vlivem nějakého působení toho diskurzu, co na ně doléhá z hlediska diskuse,“ ptal se, zda na děti nedoléhají konverzace dospělých o údajném rasismu ze strany Sparty.

Hlavní otázka rozhovoru

Kuzníková souhlasila, že děti přejímají vzorce dospělých. „To, že děti v nějakém věku vnímají odlišnosti a začnou se proti nim vyhraňovat, tak si nemyslím, že je jejich přirozenost, určitě je to dané prostředím, ve kterém žijí,“ mínila. Nicméně to prý názor dětí byl, ale otázka je, jaké měly prostředky k tomu, aby si ho utvořily, zda měly informace a ve svém věku s nimi uměly zacházet. „To je vlastně nějaká mediální gramotnost nebo informační gramotnost,“ doplnila. Kartous pak obšírně vyjadřoval, že fandění na sportovních utkáních je davová záležitost a že se při něm „nevede dialog“, s čímž učitelka souhlasila.

Kartous se pak natvrdo zeptal, zda jsou dnešní děti rasisté. „Určitě se chovají rasisticky. Dokážou to. Dokážou i rozeznat, že to dělají. To, co někdy nedokážou, je přijít na to, proč by to neměly dělat. Přijde jim to mnohdy normální, opodstatněné,“ odpověděla učitelka, ale s výhradou, že ne všem žákům to normální přijde. Expert na vzdělání pak pokračoval, zda je možné vysledovat, zda tato „normalizace rasismu“ přichází z prostředí dospělých. Podle Kuzníkové určitě.

Naopak si nemyslí, že by tyto postoje získaly děti z internetu, tam si je prý jen potvrzují. Ale snaží se je podle svých slov naučit hledat i protiargumenty. Kartous se zajímal, zda se jí tyto postoje daří měnit, a učitelka řekla, že tak daleko ještě není. „Ale věřím v to, že by se to dalo udělat velmi systematickou péčí všech pedagogů, kteří by ale v tomhle museli být na stejné lodi, což v rámci pedagogických sborů nejsme napříč republikou,“ doplnila.