Duka na svém blogu připomenul, že rozhovorů již poskytl mnoho a během minulého režimu neunikl ani výslechům. „Za ta léta, co jsem biskupem, jsem rozdal desítky a možná i stovky rozhovorů všem médiím, která mě o to požádala, a nebyla objektivní překážka, proč jejich žádosti nevyhovět. Dříve, než jsem se stal biskupem, jsem také absolvoval nespočet výslechů ze strany represivních složek státu. Rozumím tomu, že nás, kteří si dobu před padesáti lety pamatujeme, už není tolik a že je nás ještě méně těch, kteří ji na vlastní kůži zažili z té nejzvrácenější stránky – policejní výslechy, kriminály, ostrakizace a ústrky. Velmi dobře tedy vím, jaký je rozdíl mezi rozhovorem vedeným formou dialogu se vzájemnou snahou o hledání společného východiska a mezi výslechem, sice také vedeným formou rozhovoru, ale s účelem druhého nachytat, ublížit mu a v důsledku získat materiál, který by škodil,“ ujasnil.

Pražský arcibiskup si měl povšimnout, že se zvláště v posledních letech rozmohl úpadek novinářů v umění vést dialog. „I když jsem arcibiskupem, politikem či jinou veřejně činnou osobou, skutečně si nemusím nechat líbit vyložené urážky mého přesvědčení, jeho zesměšňování a posouvání do rovin, kam nenáleží,“ pronesl.

„Hře většiny našich žurnalistů na objektivitu“ prý příliš nevěří. Tvrdí, že dobrý novinář musí být názorově ukotven, jinak se z něho stává „hlásná trouba svého majitele“. Duka si má podle svého tvrzení dobře uvědomovat, čí médium zrovna v jakou chvíli čte, netěší jej však mediální přístup, že „ten, kdo není s námi, se musí umenšit, anebo nejlépe zničit“. „Tato praxe ideologického aktivismu v novinařině se nakonec vymstí všem,“ upozorňuje.