O víkendu se Stomatová vrátila z Ukrajiny, odkud informovala o průběhu války s válečným kameramanem Jánem Schürgerem, pohybovali se v okolí fronty u Vuhledaru, u Avdijivky natáčeli o českých houfnicích.

První otázka se týkala toho, komu nyní patří město Bachmut, o který se sváděly tvrdé boje? Kyjev tvrdí, že o něj stále bojuje, ruská strana hlásá, že již je v jejích rukou. „Ty informace jsou tak komplikované, je těžké se zorientovat. Víme, co říká Rusko, ale bude záležet hlavně na tom, co říká Ukrajina,“ uvedla Stomatová v pořadu Interview ČT24.

Pokud by Rusové získali Bachmut, jde podle Stomatové spíše o „mediální vítězství“, jelikož strategicky není pro Rusko nijak důležitý. „Ruská strana na něm ukazuje, že alespoň nějaké vítězství má,“ říká redaktorka zahraniční redakce ČT, která zdůraznila, že informace čerpá pouze z ukrajinské strany.

Skupina wagnerovců, kteří o Bachmut bojovali, podle některých informací měla již vyčerpat své síly. Stomatová uvedla, že se sami ptali některých ukrajinských vojáků, jakým způsobem wagnerovci a ruští vojáci fungují. „Podle nich oproti tomu, jak začínala válka, invaze, se spousta věcí změnila. Spousta Rusů se začala učit, učit na vlastních chybách,“ přinesla výpovědi Ukrajinců. „Válka trvá delší dobu, únava na obou stranách hraje velkou roli.

Byla bych velmi opatrná ohledně hodnocení toho, co se říká na veřejnosti a jaká ta situace ve finále v té armádě nebo ve skupině wagnerovců je. Nechtěla bych hodnotit, jak tato skupina vypadá, jak se mění situace, protože se v tuto chvíli nedá věřit ničemu,“ dodala ke střetům mezi ukrajinskou armádou a wagnerovci.

Dojde podle reportérky na očekávanou ukrajinskou protiofenzivu? „Také bych chtěla vědět, jestli bude, nebo nebude. Obyčejní ukrajinští vojáci nemají samozřejmě zatím ponětí o tom, co rozhodne velení, myslím, že je to spíše otázka na velitele nebo na prezidenta. Ale připravují se podle toho, co nám říkali. Velitelé u Vuhledaru nám říkali, že protiofenziva už nějakým způsobem místy, lokálně probíhá. Když se podíváme na Bachmut, tak územní zisky Ukrajina má, jsou minimální, ale má je, to je morální vzpruha pro vojáky, kteří v Doněcké oblasti a obecně na Ukrajině bojují,“ pokračovala Stomatová.

Jak jsou na tom dnes Ukrajinci se zbraněmi? „Každý voják vám řekne, že potřebuje munici, munice je to, co se využívá nejvíce. Kdybychom dodali další zbraně, tak Ukrajina potřebuje munici. Zároveň si myslím, že reakce Evropy a Západu je, a co nám říkali vojáci, tak to vnímají velmi pozitivně,“ uvedla Stomaková.

O české houfnici Dana dělala Stomatová reportáž, a sice když operovala v oblasti u Avdijivky. Pro Ukrajince jsou podle jejích slov velmi důležité. „Houfnice jsou důležité, říkali to vojáci, dokonce se spekulovalo o tom, že kdyby houfnice Ukrajina dostala dříve, možná by to mohlo hrát svým způsobem roli,“ dodala reportérka.

Pomalu se mění politická atmosféra kolem možného dodání stíhaček, i o ně mají na Ukrajině velký zájem. „Samozřejmě že je chtějí. Myslím, že jim jde hlavně o F-16, ale samozřejmě jakékoli stíhačky a bojové letouny jsou pro Ukrajinu nápomocné. Pro Ukrajinu je důležité mít srovnatelně to, co má Rusko, i když je to hodně těžké,“ podotkla zpravodajka ČT k dodávkám bojové techniky Ukrajině.

Popsala, že práce reportérky ve válečné zóně jde málokdy podle plánu a v průběhu se často mění, své dělají i silné emoce, kterým se nejde ubránit. „K některým reportážím si vytvořím emocionální vztah, třeba reportáž z Avdijivky, kdy dva tisíce lidí zůstávají i přes vyhlášenou evakuaci. Stará babička, devadesát let, se kterou natáčíme, místo toho, aby odpovídala na naše otázky, nám vypráví příběhy ze svého života, ztrácí se v myšlenkách. Říkám si: ‚dobře, že na ni musím křičet, protože kdyby slyšela vše, co slyším já, výbuchy, přelety raket nad hlavou, bylo by to pro ni o to těžší,“ vzpomněla Stomatová.

Závěrem popsala, že s kameramanem dodržují červenou linii bezpečnosti, což jim zachránilo život. „Domlouvali jsme se s jednou jednotkou, že bychom se podívali do Bachmutu a vyjeli na okraj do města. Kvůli bezpečnosti bychom ale jeli večer a strávili tam noc, ale v noci bychom nebyli schopní natáčet, protože v panelácích byli snajpři, mohlo to být fatální. Shodli jsme se, že nepojedeme, a udělali jsme dobře, protože tři dny poté jsme zjistili, že ty jednotky, co tam operují, přišly o tři lidi, ten panelák byl zasažen, ve druhém patře byli vojáci a doteď se tam nebyli schopni dostat, aby vyprostili alespoň těla,“ líčila.

Je si prý vědoma, že těmito cestami do válečné zóny samozřejmě ubližuje velmi svým rodičům, kteří se o ní bojí. „Ale myslím, že ženy by ve válce být měly a měly by ukázat svůj pohled na situaci, my to umíme dělat jinak, proč bychom to schovávaly, je to mé rozhodnutí,“ uzavřela Stomatová.