Nezisková organizace Lékaři bez hranic dokazuje lidem žijícím často v obrovských problémech, že na ně svět nezapomněl. Kupříkladu lidé na východě Ukrajiny mají pocit, že zatímco v roce 2014 se o jejich situaci svět zajímal, zajímal se o válku, která tam zuří, ale o pět let později tam válka zuří pořád, ale svět už tomu nevěnuje zdaleka tolik pozornosti jako dřív. To, že na místo přijedou lidé z neziskové organizace Lékaři bez hranic je pro lidi na východě Ukrajiny důkazem, že na ně svět přece jen nezapomněl. A prý si toho velmi váží.

Stejně tak je podle Grubera třeba pomáhat migrantům, kteří umírají ve Středozemím moři. „Nemůžeme je nechat umírat,“ zdůraznil ředitel neziskové organizace. „Nemůžeme v tuhle chvíli jen sedět a koukat na tragédii těch lidí. Navíc těm lidem v tuhle chvíli už skoro nikdo nepomáhá,“ dodal varovně Gruber.

Migranti, kteří dorazí do Libye, zde prý žijí v tak strašných podmínkách, že jim stojí za to vydat se na cestu do EU, i když vědí, že ji mohou zaplatit životem. „Libye je pro lidi na útěku tím nejhorším místem, kde mohu skončit. S drtivou většinou z nich je obchodováno jako s otroky na nucené práce,“ popisoval Gruber s tím, ž jsou vystaveni mučení, sexuálnímu násilí a dalším hrůzám.

Faktem také je, že na jejich zoufalství vydělávají pašeráci. Někdo na tom neskutečně bohatne. To bezesporu. Je to prostě organizovaný zločin. Ale my jsme přesvědčeni, že jim (pašerákům) nepomáháme,“ zdůraznil s tím, že pašeráci posílají zbídačené lidi na cestu, ať už je z moře někdo zachraňuje nebo ne. Pokud ve Středozemním moři nebudou lodě, jen vzroste pravděpodobnost, že se migranti utopí. „Pro nás je to lidská bytost,“ uvedl Gruber. Evropští politici se přitom tváří, že v tuto chvíli je migrační krize držena v určitých mantinelech, což podle ředitele neziskové organizace v žádném případě nestačí. Topící se lidi je podle něj prostě potřeba zachránit a teprve po jejich záchraně rozhodnout o tom, zda mají nárok na azyl.  

• Celý rozhovor naleznete zde.

O chvíli později se zastal německé kapitánky Caroly Rocketteové, která zachránila z moře žadatele o azyl, dovezla do Itálie – a tam tvrdě narazila. „Ona v podstatě dělá totéž, co děláme my,“ podotkl. „Ve chvíli, kdy Itálie říká, že nebude přijímat zachráněné lidi, tak vlastně jedná protiprávně,“ konstatoval s odkazem na námořní právo.

Politici, kteří se nejen v Itálii takto vyjadřují, hrají pole Grubera s kartami strachu z migrantů. Strach mají prý i někteří dárci Lékařů bez hranic a ruší své příspěvky. Pak je tu ale i druhá skupina Čechů, která si práce této neziskové organizace ve Středozemním moři váží a posílá na tyto operace dvojnásobek peněz.

Pro Lékaře bez hranic je prý nové to, že dokud jen kritizovali bombardování nemocnic v Afghánistánu, v Iráku, kriticky hovořili o válce v Jemenu a tak podobně, tak Češi považovali členy této neziskové organizace za hrdiny. Ale ve chvíli, kdyby práce neziskové organizace vyžadovala přímou pomoc v podobě přijetí migrantů na českém území, část české společnosti se od neziskové organizace odvrací.

Někteří lidí prý Lékařům bez hranic i vyhrožují, přejí jim smrt a tak podobně. Stačí se prý podívat na facebookové stránky organizace, kde je dobře vidět, co všechno někteří spoluobčané Lékařům bez hranic přejí. „Na našem facebooku se děj hrozné věci,“ upozornil Gruber s tím, že jim vyhrožují i Češi, kteří poněkud paradoxně odešli jako migranti do jiných zemí, třeba do Švédska.

Lidé Lékařům bez hranic někdy vyčítají, že nemají migrantům pomáhat na cestě do Evropy a místo toho jim mají pomáhat v domovských zemích. Gruber zdůraznil, že 98 procent aktivit Lékařů bez hranic probíhá právě v oněch domovských zemích, jen nejsou tak vidět jako pomoc migrantům na moři.