Může tomu být z čistě pragmatických důvodů, protože politici sami nikdy doopravdy nevěří tomu, co říkají. Nevěří dokonce ani ve vlastní politickou ideologii. Pokud by v ni věřili, nebyli by schopni ji efektivně užívat.

„Oni ji používají jako nástroj manipulace, používají ji k tomu, aby lidi, kteří jim ještě dočasně věří, získali na svou stranu,“ říká. A dodává: „V éře demokratické, aby je volili. V éře post- nebo pro-demokratické k tomu, aby s nimi šli na barikády,“ zmínil Robejšek. Politici se tak podle jeho názoru chovají jako makléři a propagátoři určitého názoru, kdy lidi manipulují nabízením zdánlivě atraktivních cílů. Všechno je jen otázkou marketingu. Politici nabízejí myšlenky, které se stejně jako kterýkoliv jiný druh zboží postupně vyčerpávají – a následně je vždy nahradí zase myšlenky nové.

• Původní zdroj ZDE

„Společnost žije jenom z tohoto přeskakování od jedné módy ke druhé, ale vlastně nic nemyslí vážně a skutečně,“ konstatuje Robejšek s tím, že ze společnosti zmizely závažné hodnoty.

„Znamená to, že levicí proklamovaná sociální rovnost už je jenom vyprázdněné slovní spojení?“ byl politolog dotázán. Odpovídá, že dnešní neoliberální levice má celkově ke smyslu solidárního soucitu, pomoci a rovnosti velmi daleko. A že Karel Marx by dnes byl „nežádoucím revolucionářem“. Dnešní levice má na mysli více „stejnost“ nežli „rovnost“. Rovnost neznamená stejnost.

„Od rovnosti muže a ženy, od staré levicové ideologie, už je jen krůček ke genderování, k rovnosti všech se vším, a nakonec i krůček k tomu, že už nemáme mámu a tátu, ale rodiče jedna a rodiče dvě.“ Toto však podle Robejška není rovnost, ale stejnost. Nahrazením slova „rovnost“ „stejností“ se jen dostáváme blíže k otroctví, kdy nakonec všichni budeme „stejní otroci“. A to už není levice, ale fašismus. Z tohoto důvodu Robejšek tvrdí, že si lidé mají dávat pozor na to, jak se věci pojmenovávají.