Největší radost mu dle jeho slov udělali jeho spolupracovníci, kteří si zachovali rovnou páteř a nepopřeli, co celou dobu společně budovali. Uvedl také, že nejvíce si váží statečnosti, věrnosti a přímosti v jednání. „Nejvíc se mi příčí podlost a zákeřnost,“ sdělil. Na život v České republice je však hrdý a neměnil by. 

Zmínil také knihu, kterou by dal svému dítěti na cestu životem. Byl by to Malý princ. „Žij tak, aby ses na sebe mohl podívat každé ráno do zrcadla,“ zní rada, kterou by dal svým dětem. 

Kdyby mohl být tvorem z živočišné říše, byl by psem u hodných lidí, z historických postav by si vybral Jana Husa. „Za pravdu je nutné bojovat, i když vím, že mohu být v této době naivní,“ řekl. Bohem by být nechtěl. „Chtěl bych ale, aby se lidé k sobě chovali slušně. A to je v jejich silách, na to Boha nepotřebují,“ řekl. Sám by měl zájem o to, aby se ostatním žilo líp.