Nastolena je otázka: co je smyslem života? Je to skutečně materiální nadbytek čili luxus, který leckomu může dodávat libý pocit úspěchu a perspektivy? Není to jen odhození základních hodnotových rámců a jejich výměna za pouhou hmotnou spotřebu? A co je za puzením ke spotřebě? Není to náhodou korumpující snaha vrchnosti podmanit si člověka, „vyvlastnit“ ho, koupit si jeho mlčení k tomu, co vrchnost dělá na jeho úkor? Nejsou všechna ta materiální šidítka jen uvedením lidí do slastné apatie způsobené pocitem dostatku? To všechno jsou podstatné otázky dneška.

Oba muži se v pořadu zabývali myšlenkou, proč smyslem života pro některé je luxus. „Luxus je hmatatelný, hmotný, nějaký uchopitelný fenomén, který můžete spočítat, můžete jej změřit, zvážit, můžete změřit jeho efektivitu na psychiku jednoho nebo jiného člověka, ale smysl života je něco úplně jiného. Smysl života je obecný pojem, který pro každého z nás znamená něco jiného, obsahuje něco jiného a také je složen z různých fenoménů,“ poznamenal nejprve k úvodní myšlence Žantovský. 

„Pro mě je zajímavý ten smysl života. Pokusil bych se ho definovat v té nejobecnější poloze. Myslím si, že smyslem života člověka, každého – a to je úplně jedno, jestli je to horník, vysokoškolský učitel, sportovec, muzikant, je to úplně fuk – je dělat to, k čemu byl disponován, co umí, co ho baví, co ho naplňuje určitým uspokojením, protože vytváří nějaké hodnoty. Horník vytváří nějakou hodnotu a vysokoškolský pedagog taky. To se prostě nedá nic dělat. Jenom ta hodnota má trošku jinou podobu, ale podstatné je ten vztah k té hodnotě. A já si myslím, že když nemáte žádné hodnoty ve svém životě, nemůžete mít ani žádný smysl života. A v tom já si myslím, že je dneska hlavní dilema, hlavní problém naší současné doby. Hezky to popisuje jeden francouzský filozof, Lipovetsky, jehož kniha se jmenuje Věk prázdnoty,“ zmínil Žantovský.

Zásadní zlom v hodnotovém systému podle něj započal v roce 1990. „80. léta byl určitý typ toho snobismu... Kupovalo se v tuzexu nějaké zboží. Já tam jakživo nebyl, byl jsem tam jednou nebo dvakrát pro tabák do fajfky. Mě to nezajímalo. Ale to je moje kafe... Řada spolužáků ze střední školy to prožívala, že jsou nějaké mrkvové kalhoty, takzvané mrkváče, lacláče a já nevím, jaké áče ještě. A bylo to pro ně zásadní, protože se potřebovali takhle nějak prezentovat, identifikovat s nějakým životním stylem – a já tomu teoreticky rozumím, jen jsem tuhle potřebu neměl. A neodsuzuji to, vůbec ne. Tohle se potom hypertrofovalo v absolutní vyvlastnění člověka, jak někteří filozofové říkají. To, co se dneska děje skrze všechna ta shopping centra, reklamy a všechny tyto pomůcky toho produkčního režimu, který produkuje jenom konzumenty a tím, že jim sugeruje pocit, že ten hmotný dostatek je to hlavní a je to ten nejdůležitější cíl, kterého se mají snažit dosáhnout, tak to mi je z duše odporné a cítím v tom hlubokou manipulaci a propagandu režimu, který nepotřebuje, aby s ním někdo diskutoval. Nepotřebuje hájit své pravdy, jejich pravda jsou peníze, nic jiného. Všechno je jenom o zisku. Vůbec v tom není nic jiného důležitého. A v tomto ohledu je ten kapitalismus docela drsný režim,“ sdělil Žantovský.

Celý pořad můžete zhlédnout zde:

Všechny díly cyklu najdete zde.