Za druhé světové války padly za oběť vyhlazování desítky tisíc Romů. Po válce sice Romy už nikdo nevyhlazoval, ale rozhodně se jim nikdo nesnažil nějak výrazně pomoci. Romové začali už za vlády komunistů žít v komunitách a vydrželo to i po roce 1989 ve svobodné společnosti.

„Většinové obyvatelstvo, zvykající si na svoji národnostní jednolitost, nedokázalo vstřebat jiný prvek v podobě Romů, a tak jim připravilo jenom půdu k přežívání v pozici ze společnosti vyloučených páriů. Tento ‚program‘ pokračoval dalších 26 let i ve svobodné společnosti, která se nedokázala vypořádat s předsudky minulosti a stavem, který nastolila válka a její důsledky. Tyto tragické důsledky se jen málo podařilo eliminovat a dnes se nacházíme naprosto nepřipraveni vypořádat se s problémem světové migrace,“ podotýká Holomek.

Celý komentář naleznete zde.

Autor připomíná, že si tohoto problému je vědom například Pavel Bělobrádek, ale obratem dodává, že vědomí problémů nestačí, musejí se také začít řešit. Česká společnost by se měla vrátit ke své rozmanitosti známé před válkou, kdy v Československu žily tři miliony sudetských Němců a desítky tisíc Romů.

„Jinak zůstane v zajetí své malosti a izolaci od světa. Není jiné cesty, než vypořádat se s problémy migrace, a tím i nárůstu jiných etnik u nás, když v ostatních evropských společenstvích je to běžné,“ doplnil Holomek.

Právě na provedení integrace Romů může Česko ukázat, že se dokáže vrátit ke své různorodosti.