„Za nedlouho si budeme připomínat jedno století, které uplyne od konce Velké války, jež ukončila dominanci Evropy v dějinách světa. Zmizely tři monarchie – německá, rakouská a ruská. A začal soumrak kolonialismu, protože zvítězila idea práva národů na sebeurčení, která se v celoplanetárním měřítku prosadila v průběhu dalších padesáti let,“ připomíná exvelvyslanec Bašta.

Na mapě Evropy se tehdy objevily nezávislé státy, mezi nimi i Československo. Po strašlivé válečné zkušenosti tehdy všichni viděli jako ideální uspořádání demokratické zřízení. Tato iluze Evropanům prý ale dlouho nevydržela.

Důvodem je podle něj možná to, že si vítězové před těmi sto lety neopakovali slova, že cílem války není vítězství, ale mír. Spravedlivý mír. Nejprve se objevily tři diktatury – první v Rusku, druhá v Itálii a ta poslední v Německu. Mír domluvený před sto lety se ukázal jen jako křehké příměří, přišla nová, delší a zhoubnější válka, v níž za pouhých jednatřicet let zahynulo sto milionů evropských obyvatel. „Po válce se svět rozdělil na Západ a Východ a začala Studená válka, která skončila rozpadem Sovětského svazu před bezmála třiceti lety,“ připomněl.

Začátek devadesátých let pak prý trochu připomínal rok 1918. Mimo jiné prý i počtem nově vzniklých nezávislých států a upřímnou snahou o jejich demokratické uspořádání. Jenže podle Bašty nenastal konec dějin, jak se někteří optimisticky domnívali. Naopak, nejistota, chaos a války o sobě dávají stále více vědět. Základní iluze se vyčerpaly. 

„Základy poválečného uspořádání a demokracie jako systému se otřásají pod tvrdými údery. Tentokrát vedenými zevnitř, nikoliv zvenčí,“ upozorňuje někdejší velvyslanec, podle kterého to začalo hlavně tím, že poražení odmítají respektovat výsledky voleb, zejména jde-li o hlavy států. Předvolební kampaň tak podle jeho názoru pokračuje i po volbách a leckde nabývá podoby studené občanské války.

Národní státy v rámci Evropské unie jsou prý považovány za něco zastaralého a překonaného, proto přicházejí o nejdůležitější pravomoce v otázkách státní suverenity, obrany a bezpečnosti. „Tyto jejich funkce však EU nedokáže nahradit, jak názorně ukázala migrační krize,“ poznamenal.

Za další nebezpečný jev Bašta považuje vnitřní rozpad společnosti podle mnoha linií. Poukazuje na to, že obyvatelé velkoměst se neshodnou se zbytkem populace v žádných volbách, generační propast tak narůstá, stejně jako sociální rozdíly, které jsou momentálně tlumené nebývalou konjunkturou. „Rozpadá se i politický systém, přestalo fungovat dělení na pravici a levici, politické strany ztrácejí svůj smysl a význam. Nahrazují je politicky těžko definovatelná hnutí,“ říká.

Myšlenky a ideály nahradila zase vzájemně zaměnitelná několikaslovná hesla a obličeje na billboardech. „Je tedy hodně toho, co občany rozděluje. A málo toho, co by je spojovalo,“ napsal s tím, že tak nějak to vypadalo vždy, když jedna epocha končila.

Zakladatelé našeho samostatného státu si tím prý prošli také. Tenkrát se tomu říkalo Konec století, který se protáhl až do roku 1914. Pak našli svůj cíl a léta bojovali, krváceli a umírali za stát, který existoval jen v jejich hlavách a srdcích. Tento jejich příklad představuje podle Bašty jedinou přijatelnou možnost, jak se důstojně vypořádat s beznadějí konce jedné epochy. „Tyto schopnosti máme ve svých genech,“ uzavřel.

Původní text ZDE