Rusko je zemí neomezených možností, a to v dobrém i ve zlém, píše Jaroslav Bašta. Aby to dokázal, předkládá jeden špatný ruský příklad. V této největší zemi světa byl zatčen plukovník Dmitrij Zacharčenko, podle všeho nejvýše postavený bojovník s korupcí. Policisté v této souvislosti udělali domovní prohlídky a nestačili se divit tomu, co našli.  

„Při té příležitosti v bytě jeho sestry vyšetřovatelé nalezli 1 500 kg bankovek, konkrétně 120 milionů dolarů a dva miliony euro. Na účtech jeho příbuzných ve Švýcarsku pak objevili dalších 300 milionů euro. Nejpikantnější na této kauze je funkce, kterou až do svého zatčení plukovník Zacharčenko vykonával – byl zástupcem náčelníka odboru „T“ na ruském ministerstvu vnitra, což je vlastně nejvyšší protikorupční jednotka v celé Ruské federaci. Protože jeho nadřízený byl před časem odvolán, zatčený pan plukovník představoval nejvýše postaveného ruského bojovníka s korupcí. Vejde do moderních dějin jako muž, který si dokázal fyzicky přivlastnit největší a nejtěžší sumu peněz v hotovosti. Řekl bych, že laťku nastavil sakra vysoko...,“ píše Bašta.

Celý komentář naleznete zde.

Znovu tu vyplula na povrch stovky let stará otázka, kterou si kladli již Římané. Na společnost má dohlížet hlídač. Jenže kdo dohlíží na hlídače? A pak se nabízí ještě jedna otázka. Kde se vzalo Zacharčenkovo velké bohatství. Podle Bašty mohou tyto prostředky pocházet z Ruské Nota-bank, která přišla o licenci v závěru roku 2015. Výše prostředků, které má k dispozici Zacharčenko, zhruba odpovídá tomu, co měla na účtech tato banka.