Současné Rusko nepředstavuje - a ani se tak samo neprezentuje - klasickou západní liberální demokracii. V odborných kruzích se takový režim obvykle popisuje jako hybrid čili jako svérázná (a lokálně vzniklá) směs některých prvků autoritářství a demokracie. Hybridní režimy jsou v politologické literatuře chápány ve světovém měřítku za mnohem častější jev než čistá liberální demokracie, vzniklá v kontextu západní Evropy.

Základní ospravedlňujícím prvkem celého ruského systému jsou stále volby, které se logicky stávají klíčovou hrací plochou soutěže o moc. A to zcela jinak než tomu bylo v době sovětské vlády komunistické státostrany. Hlavním problémem ruských voleb je obecně řečeno jejich celková férovost, a to hlavně ve vztahu k opozici. A hlavním zájmem moci je pak – zase logicky – legitimita voleb. Vzhledem k tomu jsou každé volby v Rusku spojeny se sérií nových zákonných úprav, které se orientují právě na utvoření ad hoc hrací plochy a které často privilegují držitele moci.

V zimě 2011 a v prvních měsících roku 2012 si velká ruská města zažila vlnu protestního hnutí proti dosavadnímu politickému establishmentu v čele s Vladimirem Putinem. Rozbuškou protestů byla právě otázka parlamentních voleb a jejich důvěryhodnosti a zmanipulování. Mimochodem, podobně tomu bylo v případě řady „barevných revolucí“ v postsovětském prostoru včetně Ukrajiny. Bez ohledu na tento osten minulosti jsou ale nadcházející volby do Dumy v září 2016 klíčovou vnitropolitickou událostí současného Ruska.

Rok 2016 jako rok pravdy?

Bývalý hlavní politický technolog (spin-doktor) Kremlu Gleb Pavlovskij řekl nedávno v rozhovoru pro Gazetu.ru, že rok 2016 bude představovat pro současné Rusko a jeho režim „rok pravdy“ vzhledem k  problémům, se kterými se Kreml musí potýkat doma a k nimž patří jeho slovy situace, kde „nejsou peníze, není mobilita, není podpora a nejsou kompetentní kádři“. Pavlovskij tvrdí, že systém vládnutí (který mimochodem sám roky pomáhal utvářet a který zná jako svoje boty) potřebuje kriticky revizi a v roce 2016 vstupuje do konečné fáze (konečnou fázi ale nedefinuje jako katastrofu). Konkrétně volby by podle jeho slov mohly napomoci změně, pokud by se voliči rozhodli zcela změnit personální obsazení současné Dumy. Slova Pavlovského jistě nemusí být chápána přímočaře jako nějaké politické proroctví, ale brát je v potaz není na škodu vzhledem k jeho letité zkušenosti. Na druhou stranu je nutné dodat, že talentovaný politický manipulátor Pavlovskij se s Kremlem právě v důsledku problémů na přelomu roku 2011 a 2012 rozešel a od té doby platí za „nového kritika“ (ovšemže tolerovaného) kremelské politiky. Což v ruském prostředí není žádná rarita.

Momentálně se ruská domácí politika ocitá ve fázi přípravy voleb a podle všeho Kreml chápe nejenom význam voleb, ale hlavně jejich význam v současné, relativně sociálně a politicky citlivé situaci. Je si nicméně nutné uvědomit základní ruské specifikum – popularita prezidenta a jeho masová podpora nemusí a často nevypovídá o podpoře ruské vládě a dominantním politickým stranám v zemi. Na druhou stranu je tu ale další specifikum: v době krize se Rusové mají alespoň historicky tendenci seskupit kolem politického centra a státu.