To, že v Rusku řídily doping státní orgány, plyne z rozhovoru, který poskytla listu The New York Times šéfka ruské protidopingové agentury Anceliovičová.

Petráček považuje za pozoruhodné, že její slova se rozcházejí s tím, co nedávno rovněž oficiálně sdělil prezident Putin: „V Rusku nikdy nebyl státní systém dopingu, ani jeho podpory, to je prostě nemožné.“

„Když se něco dlouhodobě zatlouká a pak se řekne, že to tak skutečně je, vnucuje se samozřejmá otázka: pro jaké další případy to ještě platí? Vzpomeňme na Krym, kdy Moskva zprvu popírala účast vlastních vojáků na obsazení ukrajinského poloostrova, ale pak některé z těch neexistujících vojáků vyznamenala,“ píše Petráček.

Svět si podle něj klade další otázky. „Když Rusko navzdory předchozímu zatloukání přiznává státní účast na dopingu, jaké další obory čekají na odhalení, ba přiznání státní účasti? Platí to pro hackerské útoky na weby v cizině, včetně USA? Platí to pro cílené šíření dezinformací a falešných zpráv v elektronickém vesmíru?“ ptá se Petráček.

Má pocit, že odhalená role ruského státu v dopingu potvrzuje tutéž roli v digitální válce. „Jako by zdůvodnil, že potřebujeme nové instituce – třeba německé Obranné centrum proti dezinformacím nebo český odbor proti dezinformacím. Tady ale brzděme koně,“ vyzývá Petráček.

Upozorňuje, že doping je něco, co se dá jednoznačně prokázat v laboratoři. Totéž ale neplatí pro lež v mediálních zprávách a komentářích. „Tam nefungují přesně stanovené hranice mezi šířenou lží a vlastní interpretací. Proto si dejme pozor, kde končí obrana a začíná cenzura,“ upozorňuje závěrem Petráček.