Langer vysvětluje, že žádný zákon není možné označit za spravedlivý, a to proto, protože vychází z mnoha prvků. „Historie, zvyklostí, velikosti státu, členění státu, podoby a vztahu jeho institucí, preference zastupitelské či přímé demokracie, podoby volební formule, přístupu k volebním koalicím,“ vypočítává bývalý politik a shledává, že se tedy jedná o kompromis, který se má spravedlnosti přiblížit, ale dosáhnout ji nemůže.

Také upozorňuje, že zákon, který není spravedlivý, ještě neznamená, že se jedná o zákon demokratický. Zde uvádí příklad referend, která jsou vysoce demokratická, ale táže se, zda je spravedlivé, když o většině rozhodne menšina, když je volební účast nastavena na třeba jen 30 nebo 40 %.

Dále Langer upozorňuje na všechny ostatní volební systémy po celém světě, které různě zohledňují již vyjmenované principy. „Česká republika v tomto nebyla banánovou republikou a rozhodnutí Ústavního soudu ČR nás opravdu nevrací mezi vyspělé demokracie, jak to mnoho komentátorů interpretuje,“ říká.

Takzvaná D'Hondtova metoda dle něho také není unikátem a výsledkem opoziční smlouvy, ale způsobem přepočítávání, který je také užíván v dalších demokratických zemích. „Byla předmětem přezkumu téhož Ústavního soudu již v roce 2006. Nic neústavního na ní neshledal! A tehdy to nebyl, řečeno ve stylu novinových titulků, Klausův či Zemanův, nýbrž Havlův Ústavní soud,“ podotýká bývalý ministr.

Bojí se, že pokud bude docházet k neustálým změnám, dočkáme se věcí, které si těžko umíme představit. „Volební zákon je, mimo jiné, prolnutí několika prvků – volební formule, pravidla pro koalice, velikost volebních obvodů, uzavírací klauzule. A například i věkové hranice pro výkon aktivního volebního práva. Problémem českého volebního zákona nebyla volební (D'Hondtova) formule, nebylo a není aditivní kvórum pro koalice, ani uzavírací klauzule. Problémem byla velikost volebních obvodů. Ta byla zvolena logicky, dle územně správního členění země do čtrnácti krajů. Když už byly zřízeny kraje, jaká jiná logika měla být zvolena pro definici volebních obvodů do Poslanecké sněmovny?! To první a druhé Ústavní soud zrušil. To třetí a čtvrté nikoliv! Kdy a kdo označí volební zákon za nespravedlivý a nedemokratický pro to páté – aktivní volební právo je stanoveno na patnáct let věku – je jen otázkou času. Bude to výhra anebo prohra spravedlnosti a demokracie?“ uvádí.

I co se týče koalic, nález Ústavního soudu není Langerovi po chuti. Tvrdí, že to je jako postavit v maratonu proti jednomu běžci štafetu. „Volební koalice má být politickou deklarací společné vůle spolupracovat, nikoliv nástroj k obcházení pravidel, která platí pro jiné,“ tvrdí. Podotkl také, že Ústavní soud v minulosti již rozhodoval o samotné pětiprocentní hranici pro vstup strany do Parlamentu. A rozhodl, že možná není spravedlivá, ale je to demokratické rozhodnutí splňující ústavní principy demokratického právního státu.