Pavel Rychetský s Václavem Havlem spolupracoval jak v předlistopadové, tak v porevoluční éře. Podle Rychetského se rozdílnost jejich názorů projevovala výlučně v oblasti zahraničních intervencí.

„Sporů bylo relativně dost, ale myslím si, že největší byl v okamžiku, kdy já jsem ve vládě hlasoval proti souhlasu České republiky s bombardováním Jugoslávie, zatímco pan prezident paralelně ve sdělovacích prostředcích toto bombardování obhajoval a podpořil. Musím říct, že rozdílnost našich názorů se projevovala výlučně v oblasti zahraničních intervencí. Později to byl Afghánistán i Irák,“ řekl k tomu pro Český rozhlas Rychetský.

Největší lapsus v jiném přístupu k tomuto problému pak zažil, když Havel byl nemocný a on za něj jel na setkání státníků po zahájení bombardování Afghánistánu do Varšavy. Tam byly pozvány všechny hlavy nejdůležitějších států z východnějších zemí a každý tam měl schvalovací projev.

Clinton měl jeho projev na stole

„Já jediný jsem vybočil, pan prezident Clinton byl s námi na dálku v telemostu, říkal jsem, že bombardování samo o sobě nic neřeší, že je třeba hledat i jiné způsoby a náhodou premiér Zeman vzápětí potom jel do Washingtonu a tam měli můj projev na stole a vyčítali mu ho. Jak je vidět, tak nejenom s Václavem Havlem, ale i s premiérem Zemanem a jinými jsem se ohledně zahraničních intervencí dost rozcházel,“ přiznal dále Rychetský.

Ač neměl Havel právnické vzdělání, tak na druhou stranu měl ale prý neuvěřitelný cit pro to, co patří do ústavních systémů moderních demokratických právních států.

„My jsme se tím zabývali už dlouhá léta, před listopadem 1989. On mě inspiroval se žádostí, abych připravoval návrh nové naší ústavy. Já jsem to skutečně začal dělat až nedlouho před listopadem, až v roce 1989 a musím říct, že jsem měl pocit, že dělám něco zbytečné, že to bude jenom gesto. To jsem se velice zmýlil,“ podotkl.

 Také zdůraznil, že ač se to neví, tak jeho naprosto nepochybně největší zásluha byla myšlenka prosadit ústavní soudnictví.

„O tom se nikde moc nemluvilo. Přitom jak se ukazuje, je to nezastupitelný a nesmírně důležitý článek té soustavy institucí, které společně vytvářejí demokratický právní stát,“ uvedl dále.

Měli i diskuse na téma prezident a jeho pravomoci

„Samozřejmě že jsme tenkrát měli diskuze i o vymezení ústavních kompetencí prezidenta. Je potřeba si uvědomit, že ty prodělaly zajímavý vývoj. Úplně jiný měly v té listině z roku 1920, kdy prezident byl vysloveně významnou a silnou symbolickou figurou, ale nesměl vůbec nic učinit bez kontrasignace vlády. Proto se v tehdejší ústavní listině objevila věta, že prezident není odpovědný ze svých činů, že za něj odpovídá vláda. Zajímavé je, že tato věta se táhne všemi ústavy všech režimů, které se u nás střídaly, až do současné, ačkoliv to původní vymezení prezidenta bez možnosti vykonat takovou tu samostatnou kompetenci, se úplně vytratilo. Vytratilo se dokonce i z ústav za komunistů. Prezident dostal střídavě zákonodárnou iniciativu, některé výlučné a exkluzivní kompetence, ale pořád byl vlastně neodpovědný,“ dodal na téma prezident a jeho pravomoci.

Nakonec se přiznal k tomu, že se mu pozdává, že zejména média již dosavadní průběh vzpomínkových akcí za Václava Havla přehánějí.

„Myslím si, že Václav by to považoval za trochu komické….Na druhé straně to, co je úplně pozoruhodné je masivní spontánnost lidí, kteří ve všech místech republiky sami vytvářejí pietní místa se svíčkami, chodí tam a vzdávají úctu Václavu Havlovi,“ dodal Rychetský s povzdechem, aby nám všem ty vzpomínky ale také vydržely.