Ještě nikdy se neutvořila tak široká koalice kolem tak striktního usnesení Poslanecké sněmovny ohledně Babišových finančních machinací.

Je třeba říci, že toto usnesení, k jehož finální formulaci přispěla vládní KDU-ČSL, patří ke Kalouskovým mistrovským tahům, píše Šafr.

Celý text je ZDE.

Podle něj podstatné aspekty Kalouskova návrhu lidovecká verze přejala a vylepšila či zpřesnila tak, že sám Kalousek netrval na svém původním znění. Tím Kalousek umenšil v tomto příběhu Kalouska a přispěl tak k průchodnosti usnesení. Koaliční poslanci se pak masově připojili ke Kalouskovu záměru pojmenovat problém.

Nic lepšího si podle Šafra nemohl Kalousek přát, neboť parlamentní většina, která nyní požaduje po Babišovi objasnění jeho finančních triků, je naprosto průkazná.

Je to už konec Andreje Babiše? Anebo je Babiš tak neotřesitelný, jak předpokládá většina pražských novinářů a komentátorů? Ptá se Šafr.

Podle něj Andrej Babiš citelně oslabuje a přibývá těch, kteří se ho nebojí. Jeho slabým místem je jeho minulost podnikatelského šíbra, který na jednu stranu důsledně hledá všechny cesty, jak ušetřit na úkor státu, zatímco druhou ruku natahuje, aby se zmocnil veřejných dotací. U člověka, který tak sveřepě dupe po hlavách tisíců drobných živnostníků a dělá z nich bezmála zloděje, je to opravdu dobře viditelné pokrytectví, píše Šafr.

Podle něj je tragikomické, že tak dlouho Babiš nabuzoval atmosféru honu na čarodějnice, až se tento hon nakonec obrací proti němu. Tak dlouho podporoval ve společnosti udávání, až se mu podařilo nechtěně udat sebe sama.

Všechny případné přečiny proti daňovému řádu jsou sice velmi vážné, ale to nejhorší podle Šafra je, že Babiš kumulací různých forem moci narušil rovnováhu, která tu dříve lidem umožňovala svobodně dýchat. Poškodil dosavadní značně liberální a otevřenou společnost a nastolil vládu hrubé a nekontrolovatelné síly. Protože jako člověk z byzantinské kultury ani nic jiného neumí. Je to prostě jeho kulturní determinace.

Sluší se poznamenat, že pro budoucnost svobody v České republice je velmi nutné, aby proti takovým predátorům moci stáli schopní politici, kteří stojí na půdě pravidel parlamentarismu a samotné ústavy. Ať už budou stát napravo nebo nalevo, podotýká Šafr.