Do malinké vísky na Podbořansku, poničené živelnou vichřicí 24. června, se v sobotu sjelo mnohem více lidí, než kolik v těchto dnech vídáme na většině předvolebních kampaní. Na dobrovolném vstupném a občerstvení se během kulturní akce v kraji, považovaném za nejchudší, vybralo přesně 109.462 korun. Městečko přizvalo na návštěvu i trestankyně, které zde měsíc po neštěstí pomáhaly.
Kdo chce, ruku k práci přidá
„Jsem na všechny hrdá!“ řekla přímo na místě mostecká poslankyně Hana Aulická Jírovcová (na snímku vpravo), zřejmě jediná představitelka z takzvaně vysoké politiky, která si pro zapadlou vísku v Ústeckém kraji o víkendu našla čas.
„Nechtěla jsem dnes vůbec hovořit. V Poslanecké sněmovně vždy říkám ‚nebudu hovořit dlouho‘, a pak mluvím a mluvím… Moje maminka a babička z tohoto regionu pocházejí, dobře to zde znám. Byla jsem moc hrdá, kolik dobrovolníků a dobrovolných hasičů, ale i běžných občanů odsud i z okolních měst přijelo a chtěli pomáhat ve svém volném čase a zadarmo,“ zdůraznila, jak si obrovské solidarity cení, o to víc v dobách pandemických lockdownů.
„Kdo čtrnáct měsíců stál, měl vypnutý telefon nebo nechodil do práce, byl nemocný a podobně, i kdyby dal stovku, tak v době, kterou prožíváme, si to zaslouží dík,“ poznamenal její asistent Vlastimil Vébr, když do schránky na finanční dary vhodili obálku s penězi, které přivezli od několika rodin z Mostu, Karlových Varů a Prahy.
Trestankyně v záři reflektorů
Novou zkušenost ve Stebně získala i nedaleká věznice v Drahonicích, kde si svůj trest odpykávají ženy. I ty byly na benefici pozvány a objevily se na pódiu. „Holky tady vykonaly obrovský kus práce. Jezdili jsme sem v podstatě měsíc, každý pracovní den,“ připomněl nadporučík Michal Charvát.

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lucie Bartoš