„Hele, tamhle jsou výběrčí a ve stanu dělaj mrtvý, tak se ztrať, třeba vás minou,“ radí mi moudře a spiklenecky Lukáš z Plzně. Jsme ve Vyšším Brodě, v kempu Pod hrází a já jdu tedy díky tátovi od rodiny, se kterou jsme se včera seznámili, raději na záchod. Je osm ráno, nemohl jsem dospat, protože pár metrů od stanu teče Vltava, nejoblíbenější vodácká řeka v Česku. No, ale…

Zaplať, ale keš

Když se po deseti minutách vrátím ke stanu, Lukáš na mě kouká dost poraženecky: „Támhle seděj. Počkali si na vás,“ ukáže ke dvěma břízkám, pod nimiž sedí dva pořízci. A jdou ke mně. Když jsme si po internetu očíhli ceny v kempu, říkal jsem si, že 180 korun za stan, je dobrý, skoro ceny jako za komanče. No a teď dostávám účet pochybného charakteru na celých 720 korun. Stan za 180, každý nocležník za stejnou částku. Jsme tři. Já, oficiální křen výpravy, bratránek a jeho milá. Čumíme na to jako kdybychom zrovna opustili maminčinu vagínu. Lukáš věděl, proč mi radil, abych se vyhnul placení.

„Sjíždíme Vltavu každý rok s klukama. Pořád u toho lejeme. Strašný. Když dojedu domu, tak si nepamatuju ani jak se jmenuju, natož pin od bankovní karty. Teď jsem vyjel s rodinkou. Když se nám s přítelkyní narodil vytoužený potomek, počkali jsme pár let a jsme tady. Ale ty ceny, to je už skoro jako v Las Vegas,“ usmívá se Lukáš a po hlavě hladí svého nesmělého synka. No a my zanedlouho začneme poznávat, zač je dnes vodácký žvanec. Vltavu jsem naposled splouval před deseti lety, a přestože to byla, jak říkají lesby „no fuj, chlapská voda“, tak mě ta sobota a neděle i s dopravou na místo a nakoupenými promile vyšla zhruba na tři tisíce. Teď je vše jinak a já si připadám jako v jiném světě, a to dost drahém.