V pražském klubu DOX uspořádala Knihovna Václava Havla debatu s názvem Evropské dialogy. Evropské dialogy Václava Havla jsou mezinárodním projektem, jenž si klade za cíl otevřít a vést diskusi o tématech určujících směřování současné Evropy s přihlédnutím k evropskému duchovnímu odkazu Václava Havla. Ve druhé části diskuse pořádané v pražském klubu DOX k uprchlické krizi byli hlavními hosty Catherine Wihtol de Wenden z Paříže, Karel Schwarzenberg (TOP 09), Attila Melegh z Budapešti, Leonidas Cheliotis z Athén. Hovořili o tom, co se bude muset změnit v schengenském systému.

Mnozí lidé se dnes odmítají smířit s tím, že jsou některé hranice zavřeny

Catherine Wihtol de Wenden z Institutu politických studií v Paříži na úvod prohlásila, že náš svět se velmi rychle mění a my na to musíme reagovat. Fenomén migrace zasáhl celý svět. V pohybu jsou stovky milionů lidí. „Nelze říct: Jsem pro migraci nebo proti migraci, migrace je prostě fakt,“ konstatovala dáma. Svou roli v tom hraje rychlejší tok informací. Informace z jednoho konce světa se bleskově dostanou na druhý konec světa. Lidé díky tomu vědí, že jeden kout světa je bohatší než jiný. Lidé také vědí, že jako občané EU by měli větší šanci cestovat. S pasem EU můžete cestovat do 172 zemí až na tři měsíce, pokud máte pas z Eritreje, můžete cestovat jen asi do deseti zemí. Uprchlíci si toho jsou vědomi a žádají změny. Dnes se lidé zkrátka odmítají smířit s tím, že je nějaká hranice uzavřená.

V tuto chvíli dáváme azyl asi polovině lidí, kteří přicházejí do Evropy. Evropa má málo pracovních míst pro tyto nově příchozí. Měli bychom se zbavit dublinského systému, který vůbec nefunguje. Mohli bychom se zbavit také systému z roku 1994, který poskytuje ochranu Evropanům na pracovním trhu – ten také nefunguje. Vede jen k tomu, že zaměstnavatelé zaměstnají někoho na černo. „Jsou to malé změny, které by nám mohly pomoci, ale otázkou je, zda k jejich provedení existuje politická vůle," ptala se politoložka. Politici by se měli přestat ohlížet na průzkumy veřejného mínění a činit reálné kroky.

Befel z Bruselu nic nezmění, varoval Schwarzenberg

Karel Schwarzenberg se postavil proti této dámě. „Velmi rád jsem si vyslechl zajímavý názor, ale trochu mi v něm něco chybělo – chyběla mi tam realita. Tady se hovořilo o tom, že lidé mají právo na mobilitu, ale je mobilita opravdu základním lidským právem?“ ptal se někdejší český ministr zahraničí.

Poukázal také na to, že na jedné straně existují státy, které mají moc, a na straně druhé fungují nestátní struktury, které moc nemají. „Máme Schengen, ale nemáme žádné schengenské orgány, které by se o něj staraly. To je naprosto absurdní. A já jsem naprosto fascinován tím, že ti, kteří nejvíc kritizují EU za neschopnost ochrany hranic, na druhé straně odmítají další integrační pohyb. Copak máme nějakou společnou policii, která by mohla chránit naše hranice? Máme snad armádu, která dokáže chránit naše hranice?" poznamenal ironicky Schwarzenberg.

Podle jeho názoru je iluzorní si myslet, že by tuto krizi vyřešily jednotlivé národní státy samostatně. Podle čestného předsedy TOP 09 je to nesmysl. Uprchlickou krizi ovlivňuje i migrační vlna z Balkánu. V Kosovu je až šedesátiprocentní nezaměstnanost a my se můžeme jen stěží domnívat, že nebudou mít zájem proniknout na naše území a pracovat tady.  

Nesmíme ale zapomínat ani na to, že evropské státy nejsou nafukovací. Každý stát může absorbovat jen určité množství migrantů. Rozdílný přístup k migraci mají přímořské a suchozemské národy. Zatímco mořské národy měly kolonie a jejich obyvatelé byli zvyklí na styk s cizinci, suchozemské státy neviděly jediného cizince po celý život. S tím žijí a z migrační vlny mají strach. „A změna myšlení v této otázce potrvá po celé generace. Buďme realisté. Akceptujme tu skutečnost, že bychom měli měnit naše myšlení, ale žádný befel z Bruselu to neurychlí, to není reálné. Prosím, buďme realisty,“ žádal všechny přítomné Schwarzenberg.

EU potřebuje reformu, některé otázky, které dnes řeší celá EU, by se měly vrátit na úroveň jednotlivých států. Na druhé straně bychom měli zřídit něco jako společnou policii či armádu, kterou bude možné využít.

Čím víc budeme zavírat hranice, tím víc bude mrtvých, kontrovala Francouzka

Catherine Wihtol de Wenden v reakci na Schwarzenbergova slova poznamenala, že právo na mobilitu sice není, ale faktem je, že nadnárodní sítě jsou mnohdy silnější než státy a národní státy se jim nedokážou bránit. Všichni by měli mít na paměti, že i státy EU se zavázaly respektovat úmluvy o lidských právech, úmluvy o právu na azyl a tak podobně. „Čím více budeme zavírat hranice, tím více bude mrtvých, a to i ve Středozemí,“ sahala do svědomí všem posluchačům politoložka.

Viníkem je i kapitalismus, zaznělo od maďarského sociologa

Sociolog Attila Melegh z Budapešti ve svém příspěvku prohlásil, že se nelze řešení migrace vyhnout. „Neexistuje cesta ven,“ řekl jasně. Jakmile už máte přede dveřmi uprchlíka – a je jedno, jak se tam tento uprchlík dostal – už státy mají určitou odpovědnost, v tomto je suverenita omezena. V tuto chvíli se v zoufalé situaci nacházejí miliony lidí a potřebují pomoc. Milion dětí je používán na práci – jsou to děti, které nejsou vzdělávány a pracují. To bude do budoucna problém.

„Evropa vidí jednotlivé stromy, ale pro stromy nevidí les,“ varoval sociolog. Evropané nevidí celou šíři problému. Odmítají např. vidět, že i Evropské státy se podílely na válce v Iráku a jinde, takže neseme společnou odpovědnost za řešení těchto krizí.

„Ekonomika ve které žijeme, tlačí na migraci. Je to takový paradox. Vychází z toho, že se hodnota lidské práce snižuje,“ doplnil Melegh. „Dnes máme na světě miliony lidí, kteří hledají nějakou smysluplnou práci, ze které by mohli žít. Migrace bude pokračovat dál, dokud se nezmění ekonomický systém, to je prostě fakt,“ zdůraznil host. Firmy vítají migraci, protože si z obrovského množství pracovníků mohou vybrat ty nejschopnější pracovníky. Tím ovšem řada zemí na světě přichází o své nejschopnější občany.

Společné vědomí se formuje ve válkách

Východoevropané mají prý jednu zásadní obavu. „Evropa a pracovní trh je pro nás, ne pro ně – a to je naprosto zásadní,“ zdůraznil Melegh. Východoevropané se prostě bojí o svůj systém, který má existovat pro ně a ne pro migranty.

Podle Schwarzenberga je logické, když si starší země EU snaží chránit svá privilegia. Stejně jako se na Západě bojí polského instalatéra, tak my se bojíme Syřanů. Každý brání svá privilegia.

„Říkám to nerad, ale ona se společná identita buduje jen ve válkách proti jiným nepřátelům. Společná identita se projevuje, jen pokud máme společného nepřítele,“ poznamenal Schwarzenberg. Občané Spojených států formovali svou identitu ve válce proti Angličanům, Němci formovali svou identitu v několika válkách, a totéž platí i o dalších národech.

Slovo si vzal z publika také aktivista Jan Šinágl, podle něhož představuje uprchlická krize skutečně šanci. Migranti mohou Evropu omladit, jinak se z tohoto starého kontinentu stane domov důchodců, který za pár let ovládne, kdokoli si zamane. Současně by Evropská unie měla podpořit stabilní rodinu „Rodina je základ všeho. A my místo toho, abychom si toho byli vědomi, s velkou slávou otevíráme už sedmdesátý babybox, místo toho, abychom bili na poplach,“ konstatoval Šinágl.

Z publika zazněl také dotaz, zda by celou uprchlickou krizi nepomohlo vyřešit omezování prodeje zbraní, větší kontrola zbrojařských firem. Právě zbrojařské firmy profitují z válek, které ve světě panují. Schwarzenberg oponoval, že tlak na zbrojařské firmy mnoho nevyřeší, protože se lidé mohou zabít i kamenem. Přitažlivost zabíjení dnes názorně ilustruje Islámský stát.

„Já se obávám, že lidé se navzájem rádi zabíjejí, a to se po tisíce let neměnilo. Jsme stále masožravé opice a využili jsme každou příležitost k tomu se zabíjet. My teď můžeme děkovat Islámskému státu za to, že nám ukázal, jak obrovským PR je zabíjení. K zabíjení nepotřebujete plynové komory, to je výmysl 20. století. K zabíjení vám stačí kámen nebo meč,“ varoval kníže.

Poslední slovo si vzala Catherine Wihtol de Wenden, podle níž by Východoevropané měli být vychováváni a poučeni v tom, jak se vyvíjelo pojetí lidských práv, jak se formoval přístup k lidským bytostem a podle toho k nim pak také přistupovat společně se západní Evropou.