Řeč se samozřejmě nejprve stočila na děti. „Ony nepotřebují pevnou ruku, nepotřebují říkat: Dělej to a tamto. Potřebují pouze harmonii, když jste s partnerem v harmonii, tak je to vidět i na dětech a nemusíte dělat vůbec nic. Dítě je bytost lásky, to je láska ve fyzické podobě, protože vznikly z lásky a pak tou láskou jsou, a v momentě, kdy se dítěti láska dostává pravidelně běžným životem, roste do pohody," tvrdí Klus. Podle něj rozhodně není možné říct, že s příchodem dětí něco končí. "Já myslím, že právě naopak. Děti ty dva přišívají k sobě jemným stehem celistvosti, protože máte dítě a máte za něj zodpovědnost. Mně osobně už teď oba obrovsky pomáhají, jsou nejen oním příslovečným zrcadlem," poznamenává a vyjadřuje se také ke svému obdivu k ženám. "S obdivem hledím na každé to boží stvoření a s nekonečnou úctou se skláním před vaší silou, a to jak fyzickou, stran těhotenství, tak mentální, stran nastavení společnosti, která je stále mohutně mačistická," podotkl. Podle svých slov je toho názoru, že ženy by měly vládnout světu, neboť jsou hrdinky. "Chlap je ten, co má sílu, žena je ta, co má srdce," tvrdí.

 

Jedna z nejhorších věcí, které dítě může podle jeho názoru zažít, je rozvod rodičů. "Důležité je, v momentě, kdy takováhle situace nastane, potlačit ego a zohlednit především fakt, že mezi námi už sice není pouto duševní – láska, ale fyzické – dítě, a to si nezaslouží pochodovat po soudech a vyprávět cizím lidem, proč má radši maminku než tatínka. Používat děti jako rukojmí svých zranění není fér. Proto dycinky říkám: jste dospělí, domluvte se," řekl.

 

A co politika a dění ve světě? „Strašný věci se děly vždycky a ještě se nějakou dobu podějou, než se podějou pryč. Jen teď máme tolik informací, a to především tragického, 'čtivějšího' rázu, že se nám hned zdá, že to se světem jde z kopce. Ano, jde. Už léta. Už léta se točíme kolem téhož tématu – neumíme se snést. Z toho plyne neochota objektivně diskutovat. Bereme do hry na pravdu pouze fakta, která zapadají do pečlivě skládané mozaiky subjektivního názoru na svět, ale tu mozaiku máme každý trochu jinou. Mluvit však chceme pouze s těmi, kteří s námi víceméně souhlasí," zmínil s tím, že mu například vadí hrozně jednostranné informace o muslimech. Nezpochybňuje, že oni jsou problém, ale my pro ně jsme dle jeho slov problémem též. 

 

"To, že tam nějaký spojenec vyšle raketu a zabije stovky lidí, a potom udělá: Pardon, my jsme se překlikli na klávesnici, a je hotovo, to už se tady v Evropě nedozvíme. Tam ale zůstane spousta rodin a dětí, kterým je pak říkáno: Hele, to jsou ti zlí lidé, co sem pustili tu raketu. Jejich jedinou touhou pak logicky jest, pomstít své bližní,“ uvádí. Teroristy, kteří stojí za atentáty, vnímá jako nýmandy, již mají svůj mindrák. Zabije prý sám sebe proto, že jeho život pro něj nemá cenu. "Aby měl, tak si vezme další čtyři životy. Cítím v tom silný vliv médií, které podobným lidem plní 'sny', když jejich příběhy plní své stránky," uvádí a poukazuje na nedostatek rozhovorů například s významnými vědci, umělci, na málo hezkých věcí v médiích.

 

Závěrem pak Klus zmínil, že se dle jeho názoru chováme strašně k naší planetě. "Planeta je živý organismus a my jsme její buňky. Máme se starat o její zdraví, protože když nebude zdravá, tak my budeme umírat," říká. Všímá si toho, že v moři jsou obrovské ostrovy plastového odpadu, tím, že kácíme pralesy, si opravdu vyřezáváme plíce z těla.

 

Svým nejnovějším koncertním turné chce lidi přimět si o tomto problému promluvit. "Lidé nekomunikují a žijou v celách. Znáte své sousedy? Mluvíte s nimi? Přitom jsou to strašně blízcí lidé, ale někdo ani neví, jak se jejich soused jmenuje. Pak je jasný, že člověk chodí 'schovanej' se sklopenou hlavou, protože se nikomu nechce otevřít, protože se nikdo neotevírá jemu. Z takového podhoubí pak skvěle bují pocit ohrožení, na němž se takřka samy staví populistické kampaně," řekl se slovy, že bychom měli mluvit o tom, co cítíme, pojmenovávat strach a rozpouštět ho zjištěním, že má svůj původ v mediální manipulaci, nikoli v nás samotných. "V diskuzi, objektivní a neemotivní, v níž názorům druhých věnujeme stejnou pozornost jako svým vlastním, vidím řešení většiny palčivých problémů soudobé společnosti," uzavřel.