„Současná úprava mi přijde adekvátní, vláda má možnost vyslat jednotky na dobu do 60 dnů za Ústavou daných podmínek,“ uvedl na dotaz Hamáček. Za potřebné nicméně považuje uvést tyto podmínky v článku 43 Ústavy do souladu se spojeneckými závazky země.

„Byť jsme si vědomi výjimečné potřeby rychlé akceschopnosti, neměly by tyto pravomoci přecházet z rukou Parlamentu na vládu,“ napsal ČTK předseda opoziční KDU-ČSL Výborný. Jednalo by se podle něj o „poměrně zásadní vychýlení kompetencí v ústavním systému“.

Babiš novinářům řekl, že problémy s legislativou se týkají případného rychlého vyslání speciální jednotky do zahraničí. Možnost schválení takové mise by Babiš přesunul na Bezpečnostní radu státu. „Z hlediska operativnosti si myslím, že Bezpečnostní rada státu je na to dobré místo, jsou tam zastoupeny všechny zpravodajské služby, bezpečnostní struktury státu, vláda,“ podotkl. Dodal, že návrh bude nutné probrat v Parlamentu. Ministr obrany Lubomír Metnar (za ANO) poznamenal, že potřeba vyslání vojáků by mohla být projednána na Bezpečnostní radě státu jako poradním orgánu vlády a následně by rozhodnutí přijala vláda.

O problému s nynějším zněním Ústavy ohledně vysílání vojáků v těchto případech se debatuje už delší dobu. Nyní může vláda poslat české vojáky do zahraničí nejvýše na 60 dnů jen omezeně. Ústava hovoří o plnění závazků z mezinárodních smluv, o společné obraně proti napadení, o účasti na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace za souhlasu přijímajícího státu a o účasti na záchranných pracích při živelných pohromách a průmyslových nebo ekologických haváriích.

Vláda se možností rozšíření práva kabinetu rozhodnout o vyslání vojáků do zahraničí bez souhlasu obou parlamentních komor zabývala naposled v lednu 2016 za vedení Bohuslava Sobotky. K předloze, kterou tehdy podepsali vedle hlavní navrhovatelky Jany Černochové (ODS) i ministr obrany Martin Stropnický (ANO) a tehdejší předseda Sněmovny Hamáček, se kabinet postavil neutrálně. Vláda by podle tehdejšího návrhu mohla rozhodnout o vyslání vojáků například k záchraně českých občanů v zahraničí v případě jejich ohrožení. Tehdy navrhovaná ústavní novela by tři podmínky dané Ústavou zrušila, počítala ale nadále s tím, že vláda by musela o misi informovat Sněmovnu a Senát, Parlament by mohl rozhodnutí kabinetu zrušit. Informaci by poslanci a senátoři nemuseli dostat neprodleně, ale bez zbytečného odkladu.