„Co se změnilo? Na české společnosti cítím jakousi únavu, ztrátu orientace. Ať už byla devadesátá léta jakákoliv, měli jsme jasný cíl a tím imperativem postlistopadovým bylo ihned zmizet ze země Nikoho, což mi přišlo jako rozumná politika, a spálit všechny mosty nazpátek. A tento imperativ nám vstupem do EU, zdá se, jaksi vypršel, a ztratili jsme směr," poznamenal úvodem Sedláček, když se měl vyjádřit k tomu, co se změnilo od roku 1989.

„Svobodu i prosperitu jsme získali strašně levno. I členství v EU jsme získali úplně zadarmo, ve srovnání s tím, co za něj dnes platí Ukrajinci," dodal Sedláček, jenž má někdy pocit, že jsme to dostali tak zadarmo, že za to nejsme vděčni. 

Sedláček hovořil také o nástupcích prezidenta Václava Havla. „Oba jeho nástupci byli prezidenti, kteří symbolizovali a koneckonců se i k prezidentství dostali tím, že využívali něco, čemu já říkám profesionální cynismus. Jinými slovy: zpochybňování veškerých hodnot, ať už to byly hodnoty havlovské, jako je pravda a láska, kdy se z nich tady jednu dobu stala nadávka. Hrad byl obsazen lidmi, kteří si mysleli, že Země je placatá, že nejsme z opice - a takové jako kuriózní, cynické postoje. Tady myslím, že dlužíme Evropské unii jakýsi střed, dlužíme EU Mitteleurope. Je to vlastně podezřelé, že je tady pořád Západ, Západ, a najednou mrsknutím kouzelného proutku je hned Východ. Kdybychom z bohémství udělali středoevropské téma," uvedl Sedláček.

„Máme tady v Česku vynikající věc, která je světová, a to je zahraniční politika. Odstěhovali jsme ruské špiony, ruskou ambasádu jsme jim pod zadkem přejmenovali na ulici Borise Němcova, Koněva jsme dali tam, kam jsme chtěli, Vlasovovi jsme si postavili malinký pomníček přesně tak velký, jak si zasloužil... Navštívili jsme Tchaj-wan, kdy se nám zachtělo. A na to třeba větší mocnosti, jako je třeba Německo nebo Francie, nemají odvahu," sdělil Sedláček.

Řeč byla i o ekonomii. „V ekonomii jsme, jak bych to řekl... Dochází nám dech. Jedna z věcí, která mě ale překvapila ve 20letém ohlédnutí, je technologie. Já jsem skutečně nevěřil před 20 lety, ani tomu věřit nešlo, protože to nefungovalo ani na bázi fantazie, že budu mít veškerou hudbu v konečcích prstu. Že budu mít všechny víceméně filmy za symbolickou cenu k dispozici. Že se budu moci bavit s mámou jako v Hvězdných válkách. Že budu mít monokolo, které mě veze jenom na jednom kole. My jsme přeskočili fantazii, i tu filmovou," podotkl Sedláček.

„Před pár lety jsme byli na 30. místě, co se týče HDP na hlavu v paritě kupní síly. Patřili jsme mezi šampiony, o českém zázraku hovořit nemůžeme, ale byli jsme třicátí. Průměrně jsme si porůstávali, měli jsme na dohled Itálii, měli jsme na dohled Izrael, za poslední dva roky - což je hezky vidět na HDP, propadlo se nám v roce 2020," připomněl také Sedláček. „My jsme ale nenaskočili na postcovidovou vlnu. Ten covid s námi udělal něco hlubšího než se standardní ekonomikou. A od té doby jsme se propadli na 38. místo během dvou let. Takže Izrael je v nedohlednu, Itálie je opět v nedohlednu, dohání nás opět Polsko," řekl. 

„Tím, že nemáme euro, stane se z nás taková divná země, UEU. Že nejsme úplně v EU, ale že jsme u EU, sedíme na zadní sedačce v autobusu a takovým klausovsko-zemanovským způsobem mrmláme a jsme u toho rádoby vtipní," dodal Sedláček.

A co rozhádanost společnosti? „Je nejméně rozhádaná ve všech svých dějinách. Uvnitř USA, nebo uvnitř EU, byť tam jsou tření - v Americe rasově genderové, nebo vlastně i politika se tam vyhrocuje až do povstaleckých vln, pořád je to nic ve srovnání s tím, jak se tam mydlili v 60. nebo 70. letech," sdělil Sedláček.