„Uplynulý školní rok odhalil spoustu problémů, o kterých víme dlouho, a některé z nich velmi ostře nasvítil. Rozevřely se nůžky mezi dětmi, učiteli a školami, ukázalo se, že rozdíly jsou velké a po koronakrizi o nich hlavně víme,“ řekl úvodem expert na vzdělávání, co jsme si odnesli ze školního roku s dlouhými měsíci výuky na dálku.

Mnohému jsme se však i naučili: „Spousta škol, dětí a rodičů se naučila nové věci, které předtím neuměla,“ zmínil především práci s technologiemi. „Otázka je, zda přínosy vyváží všechny škody, které to nadělalo. To bude vyžadovat čas, abychom to posoudili,“ doplnil Šteffl.

Jaké by podle něj dostalo vysvědčení české školství za tento mimořádný rok? „Jsou školy, které obstály báječně. A jsou školy, které si neporadily vůbec. Deset procent škol vůbec nezahájilo distanční výuku, je to katastrofa. Někdo obstál skvěle a někdo strašně. Pro děti, kterým to nefungovalo doma a nefungovala ani škola, to mělo dramatické dopady, které budeme ještě velmi dlouho léčit,“ zmínil.

Právě na tyto děti by se měla zaměřit pozornost a finanční pomoc, což se prý bohužel nestalo. „Už na začátku, kdy byla první distanční výuka, prošvihlo ministerstvo okamžik, kdy spousta škol dobře věděla, které děti mají problémy. Mohly se vytipovat a na ně se měla podpora zaměřit. Měla přijít speciální péče třeba psychologů a pedagogů. Dalo se to udělat, a nestalo se tak. Doporučovali jsme to na různých místech,“ pokrčil Šteffl rameny.

Letní doučovací kempy podle něj už u těchto dětí vzdělávací mezeru nedoženou. „Zdá se mi, že ta podpora zase není cílená. Takže mám obavu, že na prázdninových kempech zase skončí děti, jejichž rodiče jsou výkonnostně orientovaní a budou mít pocit, že jejich děti měly málo matematiky. Zatímco děti, v jejichž rodinách vzdělání nemá vysokou hodnotu, zůstanou zase doma, protože se stále neví, které přesně to jsou,“ predikuje šéf společnosti Scio, že tyto snahy Ministerstva školství se minou zřejmě účinkem.

Na druhou stranu Ministerstvo školství pochválil za vytvoření materiálů, které se soustavně zabývají psychickou stránkou sociální deprivace dětí, jež byly vytrženy z kolektivu. „Jsou to děti, které nechodily do školy a musely být doma s rodiči, se kterými by nechtěl být doma nikdo. Alespoň na tento problém se ideově zaměřila nějaká pozornost,“ všímá si.

Jednou z důležitých věcí podle něj také je, že se naprostá většina učitelů naučila pracovat i s distanční výukou. „Nasnadě je kombinovaná distanční a prezenční výuka,“ naznačil Šteffl, že by se měl zachovat reálný kontakt a integrovat do výuky více počítače.

„Je tu veliká příležitost, kterou lze využít. Všichni jsou teď připraveni na to, aby se kombinovaná výuka rozjela, když to neuděláme rychle, přijde to za pět až deset let, a to by mohlo být zbytečně pozdě,“ míní Šteffl.

Na konci prázdnin by bylo ideální udělat pro děti „stmelovací kempy“. „Kdyby byly spolu děti více pohromadě, pomohlo by to utvoření kolektivu a psychice dětí. Děti by se pak učily s větší chutí a nadšením,“ je přesvědčen, že to je správná cesta k motivaci.

Co se týká hodnocení dětí ve škole, rozhodně by upřednostnil alternativnější způsoby než klasické známkování. „Ve Scio pokládáme známky za zlo, skoro vždy spíš škodí. Kdyby to záviselo na mně, plošně bych známky zrušil,“ uvedl.

Je si však vědom toho, že řada učitelů a rodičů stále známky pro své děti potřebuje. Tedy pro začátek navrhl kompromis: „Od září příštího roku by šlo zrušit známkování minimálně v 1., 2. a 3. třídě. To už v řadě zemí světa je. Škrtnutním pera by také mohl pan ministr zrušit známkování výchov – tělesné, výtvarné, dramatické a dalších. Je to nesmysl,“ dodal ředitel společnosti Scio.