„Krásný Svátek práce. Tato vláda má výhodu, že přišla po Petru Nečasovi a po velké hospodářské krizi. Sice se tváří, že už nás čeká jen vše dobré, ale já si to nemyslím. Babiš by nyní nejraději, aby se na tu jeho latifundii Čapí hnízdo postupně zapomnělo. Je třeba, abychom zavedli solidární daň a velké podniky pomáhaly ostatním. Odbory dnes mají problém něco prosadit. Měly by pracovat na zlepšení pracovní legislativy a být bojovnější. Svátek práce musí být bojovný,“ sdělil na úvod místopředseda KSČM Jiří Dolejš. Oslava 1. máje se v rudém provedení konala jako každý rok na Křižíkově fontáně pražského Výstaviště.

Solidarita je nutná

Kolem fontány vyrostly přes noc stánky s knihami, novinami, alkoholem a slivovicí si někteří účastníci prvomájové veselice svlažovali hrdla už od desáté z rána. Moderovala poslankyně Marta Semelová, hrála dechovka. „KSČM se nemá za uplynulých pětadvacet let za co stydět. Jsme snad jedinou stranou v EU takového zaměření, která se ve volbách dostává do dvouciferných výsledků,“ pochválil ještě vlastní řady Dolejš.

Jako tradičně se zúčastnil i Miloš Jakeš. Obešel své kolečko, každému podal ruku a mluvil do médií: „Bez solidarity nemůže být úspěchu. V kapitalismu je hlavní zisk. Nejde ale, aby na jedné straně byli multimilionáři a na druhé občané, kteří občas vybírají koše, aby měli co jíst, anebo vybírají ve školních jídelnách na to, aby se mohly některé sociálně slabší děti najíst.“

Jakeš prý svou účastí chce dát jasně najevo, že je hrdý na dělnické hnutí ve světě. „Je to svátek práce. Bez práce nejsou koláče. Veškeré bohatství, které společnost vytvořila, bylo vytvořeno lidskou prací. Je důležité, aby každý práci měl a dostal za ni spravedlivu odměnu. Bohužel se to neděje, a proto si vždy při tomto dělnickém svátku připomínáme boj za zlepšení postavení pracujícího člověka. V dnešních podmínkách kapitalismu to platí dvojnásob,“ doplnil.

Fanklub rudé Marty

Selfíčko s bývalým generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa si dělali dokonce i odpůrci komunistů, jichž sem přišlo zhruba třicet. Jeden měl na klopě odznáček „Miloš mi prdel“ .Od účastníků komunistické veselice, kterých mohlo být k tisícovce, si vysloužili pohrdavé komentáře. „Provokatéři, kteří v životě na práci nesáhli,“ prohodil naštvaně jeden z procházejících.