„Dvě nejdůležitější slova, která zazněla na včerejší demonstraci, jsou generální stávka,“ napsal na svůj facebook v ohlasu na zmíněnou demonstraci režisér, publicista, analytik a politický komentátor David Martinek.

Podle něj je generální stávka vyjádřením stavu, kdy se většina občanů v zemi odmítá dál podřizovat chybným rozhodnutím vlády a dává jednoznačně najevo, že nehodlá dál strpět jak porušení předvolebních slibů, tak nebezpečnou politiku, vedoucí k ničení prostředí a společnosti.

„Postup kroků je evidentní. Generální stávka. Demise vlády. Nový plán pro Česko. Nové volby,“ je si jistý Martinek s tím – je mu prozatím jasné – že většinová společnost v tuto chvíli podobné myšlenky ještě odmítá.

Faktem ale podle něj je, že vláda, která se vehementně, za cenu lží, podrazů a planých slibů prodrala k moci, v danou chvíli ovládá Parlament a Senát. Její kandidát, generál NATO, Petr Pavel, se stal prezidentem. Vládě přizvukují mainstreamová, veřejnoprávní i komerční média. Na své straně má i Ústavní soud v osobě Pavla Rychetského.

„A především má podporu podstatné části veřejnosti. Nedávné vítězství generála Pavla v prezidentských volbách je toho jasným dokladem. Nezáleží na tom, že volební vítězství je spíše výsledkem soustředěné a dlouhodobé palby médií na hlavního prezidentského protikandidáta, Andreje Babiše,“ uvádí dál režisér a pokračuje:

„Nezáleží ani na tom, že média ve svém tažení proti opozici systematicky ničí opoziční proudy a poskytují tak Fialově vládě podporu, kterou si nezaslouží. Ani v nejmenším. Je to dlouholetý problém, jehož podstatou je prostý fakt, že většina novinářů a médií si ztotožňuje současnou politickou garnituru s ideály demokracie. Přestože to není pravda.“

Režisér a analytik pak pokračuje i zmínkou o propojení státní moci s organizovaným zločinem.

„Každodenní realita, přešlapy proti demokratickým principům a hodnotám usvědčují tuto politickou garnituru ze zneužívání demokracie. Pokusy o omezování opozice, politické procesy, ostrakizace politické konkurence, špinavé lhaní, vládní neúspěchy a jejich relativizaci vidíme prakticky denně. Nemluvě o propojení s kriminálními skupinami,“ uvádí zřejmě nejen v souvislosti s dobře známou kauzou Dozimetr, ale zároveň dodává, že rozhodující část veřejnosti se o to nezajímá, nebo tomu jednoduše, zatím, nevěří.

Poté přechází David Martinek k úloze opozice v současném systému a situaci.

„Nezáleží dokonce ani na tom, že většina občanů v tomto státě prostě ví jen polovinu pravdy. Tu, kterou mají vidět a vědět. Je to problém opozice. Opozice má být natolik silná a schopná, že tento neblahý stav dokáže postupnými kroky zvrátit,“ myslí si režisér.

„Opozice, autoři, nezávislí ekonomové, odborníci, nezávislá média či organizace nemají potřebné finance. Natož rozsáhlou podporu, jakou mají k dispozici apologetové této vlády. Podporu západních institucí, vlivových agentur, futrujících rozpočty mimovládek, neziskovek a redakcí granty. Stamilionovou fundaci, například přímo novinářům. Jak jinak, než z veřejných prostředků,“ kritizuje Martinek podmínky, vlivy i upevňování moci stávající vlády a ve svém dalším textu kritizuje také práci „provládních“ médií.

„Opozice, parlamentní i mimoparlamentní, má sice podporu značné části veřejnosti, ale zatím nedokáže vnášet celospolečenská témata a získat si pravdou, objektivním přístupem, režimem padni, komu padni, na svou stranu většinovou veřejnost. O tom, co je ‚pravda‘ rozhodují provládní média.“