Pane senátore, co pro vás bylo největším překvapením podzimních komunálních voleb?

Účast voličů. Předpokládal jsem, že komunální volby patří mezi ty voličsky nejzajímavější, protože se týkají přímé politiky ve městech a obcích. Ukázalo se však, že lidé jsou politikou unaveni, přestali akceptovat tradice dlouhodobých stran a začali preferovat různá sdružení a hnutí.

Jak zpětně hodnotíte kampaň?

Kampaně současných politických stran a hnutí jsou dnes významnou měrou prací různých PR agentur a marketingových firem. Místo toho, aby hlavním nosičem kampaně byla diskuze s politiky, je dnes naprosto běžné použití barevných billboardů s různými kreativními hesly a nápady, viz „sex ve městě“, nebo všelijaké nicneříkající plakáty plné osobních útoků.

Jste spokojen s výsledky pro ČSSD?

Musím říci, že s ohledem na výsledky vládní koalice považuji ČSSD spíše za poraženou. ČSSD hodně ztratila, a to především na úkor svých koaličních partnerů ve vládě. KDU-ČSL považuji se svým návratem za vítěze voleb. Pravicové strany utrpěly porážku, ale bude záležet na vládní politice, zda umožní opět nástup pravice v následujících letech, či nikoliv.

V Senátu jste členem výboru pro obranu, zahraniční věci a bezpečnost. Jak vnímáte vývoj konfliktu na Ukrajině? Dočkáme se příměří?

Dle mého názoru jsou současné volby na Ukrajině velkým impulsem pro stabilizaci této země, její vlády a z velké části i její ekonomiky. Je naprosto zřetelné, že bez dohody Ukrajiny, Ruska a Evropské unie nemůže dojít ke zklidnění situace. Ukrajina leží na rozhraní zájmů Ruska a Evropské unie a tudíž je přirozeně nárazníkem mezi těmito zónami. Věřím, že se situace na Ukrajině ustálí, ale i tak bude Ukrajina potřebovat ekonomickou pomoc, a to nejen od Evropské unie, ale i od Ruska. Osobně moc fandím ukrajinskému lidu, aby se mu podařilo nastavit normální demokratický režim s rozvíjející se ekonomikou, bez násilí a válek.

V souvislosti s vývojem událostí, jak po čase hodnotíte rozhodnutí o vzájemných sankcích mezi Evropskou unií a Ruskem?

Je nutné říci, že Evropská unie nemůže přehlížet vměšování se Ruska do celistvosti jiných států. Je třeba ovšem zvážit všechny důsledky jednotlivých sankcí vůči Rusku, jelikož mají velký vliv jak na vlastní země Evropské unie, tak i na chování Ruska. Každá sankce má samozřejmě svou reakci, a to jak negativní, tak pozitivní. Myslím, že sankce v určité míře napomohly dohnat Rusko k jednacímu stolu s Ukrajinou. Je však nepopíratelné, že tyto sankce měly dopad i na ekonomiku jednotlivých států Evropské unie. Do budoucna lze předpokládat, že Rusko udělá opatření, aby eliminovalo dopady jednotlivých sankcí a stalo se více soběstačným a nezávislým na Evropské unii. To ovšem bude mít poměrně významný dopad na export a spolupráci Evropské unie s Ruskou federací.

Za poslední půlrok jsme byli svědky ruské anexe Krymu, výbuchu občanské války na východě Ukrajiny, úmrtí našich vojáků v Afghánistánu, rozvalu situace v Iráku a neklidu v Pásmu Gazy. Co pro vás tyto zkušenosti znamenají? Jak máme v souvislosti s nimi přeformulovat naši obrannou a zahraniční politiku?

Na tuto otázku není jednoduchá odpověď. Myslím si, že naši obrannou a zahraniční politiku není potřeba přeformulovat, ale je třeba modifikovat její jednotlivé části, neboť tak, jak je nestabilní a pružná zahraniční situace, je třeba pružně reagovat i v obranné a zahraniční politice jednotlivých států. Násilí, kterého jsme poslední dobou svědky, přináší velkou nestabilitu v celých regionech. Utrpení občanů dotčených států nedává možnost těmto lidem věřit ve stabilitu a mír. Jak se říká, násilí plodí jen násilí. Myslím si, že všechny mírové organizace a sdružení by měly dbát na zvýšenou zahraniční diplomacii a pokusit se zabránit eskalaci jakéhokoliv konfliktu. Válka je vždy selháním diplomacie, a to si v tak malém globalizovaném světě nemůžeme dovolit. V současné době probíhá na světě zhruba 40 válečných konfliktů, a to je velmi mnoho pro náš civilizovaný svět.