Byl jste nedávno na Ukrajině. Jaké z ní máte aktuální pocity?

Měl jsem tam různá politická jednání, ale můj osobní vnitřní důvod byl, že se dlouhodobě obávám toho, aby nedošlo na Ukrajině k  dalšímu Majdanu či nějaké sociální bouři či politickému vzepětí. Protože je tam plno ozbrojených lidí, soukromé armády, neregistrovaní ozbrojenci Pravého sektoru. Víme, že se mnohonásobně zvýšil obchod s nelegálně drženými zbraněmi v Kyjevě, tak se obávám, aby při nějakém takovém výbuchu nedošlo k tragédii a následnému migračnímu exodu Ukrajinců, což se v evropské politice dost často zmiňuje. Musím říci, že z tohoto hlediska mne cesta uklidnila. Bavil jsem se jak s příslušníky opozice, tak samozřejmě s představiteli vládnoucí koalice, s lidmi z nevládních organizací a všichni mne ujistili, že to nehrozí, že v podstatě není proti komu revoluci dělat. Jde o jedinou pozitivní, ale výrazně dobrou zprávu z Ukrajiny, kterou jsem si přinesl. Všichni ujišťují, že takovýto scénář nehrozí. Nicméně samozřejmě jako politik si uvědomuji, že po válce v Jugoslávii to také lidé vykládali a nakonec jsme zažili, jak rychle a hrozivě přišla válka.

Jak se tam nyní nahlíží na minské dohody, protože ty dodržuje jen někdo a jak se to komu hodí…

To je nesmírně složitá otázka. Kdybych uměl vysvětlit situaci na Ukrajině, dostanu Nobelovu cenu. Jisté je, že běžní občané si přejí ukončit válku v Donbasu v podstatě za každou cenu, ovšem ne za cenu odtržení. Na Podkarpatí se sice na problematiku dívají o něco jednodušeji – tak ať se odtrhnou, ale není to samozřejmě celkové mínění. To je ukončit válku, protože všichni cítí, že zemi rozděluje, zbídačuje. Loni byla inflace 43 procent, letos „jenom“ dvanáct, takže 65 procent inflace, to by v Čechách byly davy v ulicích. A Ukrajinci to vydrželi. Letos očekávají nárůst HDP o jedno až dvě procenta, ale to je k minus 12, tedy loňskému poklesu, takže válka zemi vyčerpává. Na druhou stranu lidé na volbách po Majdanu volili proti oligarchii, proti korupci a nic z toho se jim v podstatě nesplnilo. Naopak oligarchové ještě zbohatli na válečných dodávkách.

Korupce se snad trochu zmenšila, ale ona byla tak obrovská, že si to neumíme představit. Nechci spekulovat, ale říká se na Ukrajině, že volitelné místo do parlamentu stojí pět milionů dolarů a pak si to musejí noví poslanci zúřadovat zpátky. Co je na tom pravdy, je otázka. Zrovna tak se říká, a mám to potvrzené z více stran, že sice na Donbase se válčí, ale vytěžené uhlí z některých fungujících donbaských dolů se vyváží na Ukrajinu takovým způsobem, že jede vlak, a když projíždí  válečnou zónou, hranicí, tak se začne střílet, na druhé straně se jako musí schovat, vlak projede do vnitrozemí a pak se prodává jako uhlí z Afriky. Zpět jedou vagóny s potravinami, takže oligarchové se určitě dohodnou. Co považuji za špatnou zprávu, že se čeští podnikatelé netají tím, že ochrana byznysu a vlastnických práv a podnikání je v Rusku lepší než na Ukrajině. A to není dobrá vizitka.

K minským dohodám. Ty se nedodržují, očekává se, že dojde k nějaké úpravě, mocnosti se o tom dohadují. Rusko je asi pořád přítomné na Donbasu a buduje si tím pravděpodobně budoucí pozici pro jednání po Krymu a pro ukrajinskou vládu je zase nepřijatelné uspořádat volby v odtržených oblastech a respektovat jejich výsledky, protože odtud odešlo přes milion lidí. Takže minské dohody nejsou dodrženy ani z jedné strany. Zůstává obrovská otázka co s Krymem. Jako evropské státy nemůžeme akceptovat, že se vyhlásí referendum a stát se odtrhne ke druhému státu, byť jsou zde precedenty. Pro mě je smutné, že to blokuje mezinárodní politiku a dialog s Ruskem, který je nutný. Napsal jsem o tom článek, že by se měla Ukrajina s Ruskem dohodnout a Rusko by mělo za Krym Ukrajině zaplatit tak, jako Američané kdysi koupili Aljašku od Ruska. To by byla jediná cesta k odblokování problému. Samozřejmě jde o návrh a pro současnou ukrajinskou vládu je nemožné takto postupovat, jestliže jsou „zakouslí“ do fikce, že musejí dostat Krym zpátky. Ale všichni vědí, že jej nedostanou.

Myslíte, že by šlo takto podstatně ponížit ukrajinský dluh Rusku?

My víme, že Rusko Krym nevrátí. Pro Evropu, Ameriku a Ukrajinu to blokuje jakoukoliv dohodu s Ruskem, protože jde o nepřijatelný způsob ze všech mezinárodněprávních hledisek. Jediná možnost je nějaká možnost dohody o narovnání. Nadhodil jsem třeba, že by mohlo jít o plyn zdarma na deset let a smazání všech dluhů. Ukrajina přece dluh Rusku nikdy nesplatí, že.

Co považuji za velký problém, je, že jsme v Ukrajincích vzbudili obrovská očekávání, jak EU, tak NATO, ať již asociační dohodou, což je krok do Evropské unie, nebo spoluprací s NATO. Reálně, nikdo si neumí představit, že bychom nyní vzali Ukrajinu do EU nebo do NATO, ani v nějakém výhledu. Obávám se, že na Ukrajině z toho přijde další frustrace lidí, kteří byli natěšeni. Několikrát mi ukrajinští poslanci zmínili, že splnili všechny podmínky, které jim dala EU pro bezvízový styk, ale že to Brusel dal do nějakého balíčku s Tureckem, takže bezvízový styk zase není. Musím ale upřesnit, protože jsem byl nyní na ministerstvu zahraničí a zeptal jsem se na tento problém a bylo mi řečeno, že to není úplně tak, že by splnili všechny podmínky, že si spíš oni myslí, že je splnili. Důležité ale je, že lidé mají velká očekávání – bezvízový styk, vstup do EU, vstup do NATO, a to se zatím všechno odsouvá.

Zmínil jste se, že jste byl na Zakarpatí. I odtud se ozývají hlasy pro případnou federalizaci, nově se tam aktivizovala rumunská část obyvatel…

Samozřejmě to považuji za problém. Když jezdím do této oblasti jako turista nebo s humanitární pomocí do nemocnice, tak jsem se o tom nikdy s nikým nebavil. Je pravdou, že Rusíni jsou jiní. Jakýkoliv rozpad Ukrajiny bych však považoval za další potenciální nebezpečí. Vzpomeňme si ostatně na rozpad Jugoslávie. Takže co se děje v Bukovině – myslím, že šlo o rumunskou političku, která chce vyhlásit samostatnost, což považuji za bláznivinu a nerealizovatelnou věc.
Pokud bych mohl zakončit rozhovor, rád bych vaše čtenáře pozval na dovolenou na Podkarpatskou Rus a do Koločavy. Mohu je stoprocentně ujistit a garantovat, že je tam naprosto bezpečno. Můžete jezdit vlastním autem, nikdo jej vám neukradne. Jezdí tam motorkáři, jsou tam hotely, restaurace a penziony, kde se mluví česky. V Koločavě v četnické stanici si vás budou vážit – je tam dobré pivo, výborná domácí jídla, skvělá kořalka, vše je strašně levné. Opravdu to stojí tam jet na dovolenou a mohu vás ujistit, že je tam krásně a bezpečno.

Množství českých turistů určitě razantně kleslo…

Bohužel naprosto. Lidé, kteří tam investovali do penzionu, Natálka a Valerij, kteří mají četnickou stanici… Typoval bych, že počet českých turistů po válce v Donbasu mohl klesnout o nějakých 70 až 80 procent. Já jsem tam byl v minulém roce autobusem s pěveckým sborem Perchta z Českého Krumlova. Čtyřicet lidí a všem se tam hrozně líbilo a byla to nádherná dovolená. Z Prahy cestuji autovlakem do Košic, přes noc se vyspím, ráno dojedu 300 kilometrů a jsem v Koločavě – překrásné výlety, příroda, vynikající jídlo a naprosto bezpečno. Nebojte se toho a jeďte pomoci Ukrajině tím, že strávíte dovolenou na Podkarpatské Rusi.