Paní doktorko, vidím, že necháváte rodiče s dětmi do své ordinace vcházet klidně bez zakrytých úst a nosu. Jak vnímáte jako dětská neuroložka nařízení o rouškách u školáků?

Roušky a školáci? Za sebe říkám, že je to tak trošku chaotický postup, protože ty děti sice v rouškách mají být ve společných prostorách škol, ve třídě je mít nemusí, a když odejdou po vyučování ze školy, tak jsou stejně různě pohromadě společně. Nevidím v tomto postupu tedy žádný benefit.

Naopak si myslím, že v tom tkví jakési vyvolávání hrůzy a děsu a nikdo pořádně už neví, co a proč se děje. Ve školách bych to nechala plavat. Protože koneckonců, kolik je dětí, které mají problémy s covidem-19, a to závažné? O nikom jsem neslyšela.

Ony nejsou rizikovou skupinou. Momentálně se objevuje  nejvyšší procento u lidí mezi 20. a 30. rokem věku: to jsou zřejmě ti, kteří holt chodí na různé  diskotéky a mají bujný noční život. Ale těm také nic vážného vesměs není.

Já sama už z toho mám nepříjemné pocity, co se kolem covidu u nás děje.

Z toho vyvolávání strachu a co to dělá s mezilidskými vztahy?

Národ se pomalu a jistě dělí na rouškofoby a rouškofily. Takže tu opět nastává šílená polarizace společnosti, což vůbec nevidím jako dobrou věc. A nechala bych tedy fungovat zdravý rozum.

V jakém smyslu konkrétně?

Je jasné a logické, že čísla nakažených porostou. Nejsem si však jistá, zda rouška nás ode všeho ochrání, jelikož existují bezpříznakoví nosiči, s kterými se prostě potkáváme.

Když například jdeme do restaurace, tak do ní máme vejít s rouškou a mít ji do doby, než začneme jíst. Tedy ji pak po dobu stravování na sobě nemáme. Takže když budu jíst a pít tři čtvrtě hodiny a kolem mne budou další hosté, tak je to totéž, jako bych tam celou dobu seděla bez roušky. Nevidím v tom příliš smysl.

Navíc – restaurace, hospody a podobné podniky se opět dostanou do deficitu, protože část lidí odmítá do nich za těchto okolností chodit. Takže zde začíná vznikat asociálno: Lidé se bojí lidí, všichni si drží distanc.

Připadá mi, že jsem se octla v nějakém zlém snu nebo hororu, thrilleru, kterého jsem se nikdy nechtěla dožít.

Osobně bych s rouškami spíše šetřila. Ano, když jsem nemocná, jedu dopravním prostředkem, tak si ji vezmu. Ale teď je teplo a musím v ní nakupovat v obchodě, tak v tom teple… navíc do toho nadýchám i spoustu svých vlastních bacilů, jde pak o infekční semeniště.

Připadá mi to celé hodně přitažené za vlasy.