Ledecký na svůj Facebook umístil fotky z příjezdu nacistů a sovětských tanků do Prahy. Na obou je podle něj vidět, že se u nás v každé době vyskytují kolaboranti a příznivci totalitních režimů. „Včera to bylo 55 let, co do Prahy vtrhli Rusáci. Bylo mi 6 let a chystal jsem se do 1. třídy. A pamatuju si to, jako kdyby to bylo včera. A jenom 29 let před tím Prahu a vše co zbylo z ČR obsadili německý náckové. Který tady (oproti tomu, co nás učili ve škole) naprosto otevřeně polovina Pražanů vítala,“ tvrdí zpěvák.

„Nebudu hodnotit, kdo jsou větší prasata. Jestli ti, co vítali na Václaváku nácky, nebo ti, co se jim tak báječně ulevilo, když sem v roce 68 dorazila ta ruská, většinou negramotná soldateska. Protože to je pořád ta stejná parta. Tak jako Stalin, Hitler, Putin...“ přidal Ledecký na seznam totalitních diktátorů i současného ruského prezidenta a dodal, že dějiny se opakují.

Ledecký proto vyzývá, aby se veřejně přihlásili všichni čeští fanoušci ruského prezidenta, aby jim mohl rozbít hubu. „V téhle souvislosti bych rád požádal všechny ty anonymní, za internetovými profily schované fanoušky Putina - ukažte, že máte koule přihlásit se k tomu fašounovi veřejně. Až se potkáme na ulici. A já se pokusím vám rozbít držku. I když budete mít o 30 kilo navrch a boxerskou průpravu k tomu. Aspoň to zkusím. Abych se mohl svým dětem podívat do očí,“ uzavřel Ledecký.

Na výročí 21. srpna 1968 zavzpomínal i zakladatel Soukromníků Rudolf Baránek, který přidal i osobní vzpomínky, jak trávil ono osudové léto. „20. srpna 1968 jsem měl jako učeň Transporty Poštorná odpolední. Jako učňové v té době jsme měli jenom jeden měsíc prázdnin a ten druhý jsme odpracovali ve výrobě. Já jako soustružník kovů. Můj denní režim byl následující. Ve 14 hodin jsem nastoupil na odpolední směnu, která končila ve 22 hodin. Sedl jsem na kolo a jel do Břeclavi za dívkou mého srdce. Ta měla prázdniny, a tak nemusela ráno vstávat. Kolem 2. hodiny ranní jsem sedl na kolo a jel domů do Poštorné,“ vzpomíná Baránek pro ParlamentníListy.cz. 

„U staré Transporty mne zastavil policista Balaštík. Byl z Poštorné, a tak jsem ho znal. Neměl jsem světlo na kole ani občanský průkaz. Vysvobodilo mne to, že se jmenuji Baránek a můj děda Matěj byl jeho spolužák ze základky. Po celou dobu našeho rozhovoru nad námi hučely stovky letadel. Pan policista usoudil, že je to nějaké cvičení. Přijel jsem domů a zalehl. Normální bylo, že mě maminka budila k obědu a po něm jsem sedl na kolo a jel do práce. Atd. atd. Nádherný stereotyp,“ pokračuje Baránek s tím, že druhý den ráno se všechno změnilo.

„Ráno 21. srpna 1968 bylo jiné. Maminka se mnou třásla už kolem 8. hodiny a vykřikovala ,Vstávej, je válka. Přepadli nás Rusi, Němci a Poláci.' Odpověděl jsem jí, že větší blbost jsem už dlouho neslyšel. Ale v tom jsem zaslechl z kuchyně Československý rozhlas a v ten moment jsem byl vzhůru. Asi za 10 minut nám pod okny začala projíždět nekonečná kolona ruských aut od Lednice na Břeclav a na korbách seděli vojáci, z nichž většina měla šikmé oči a debilní stepní výraz,“ vypráví dále Baránek s tím, že poté dorazil jeho otec z noční a popisoval, co se děje v Břeclavi. 

Baránek vzpomíná na slova svého dědy, který tvrdil, že za komunistů být demokracie nemůže. „Když jsem vám, vy dva Rudolfové, říkal, že žádná demokracie za komunistů nemůže být, tak jste nad tím ohrnovali pysk (to je po našem). Prostě oni se čas od času začnou kádrovat, zavírat a popravovat a říkají tomu nástup zdravých kádrů. A tak to bude i teď. Dubčeka a spol. zlikvidují a nastoupí normalizátoři. Provedou prověrky až po poslední dílnu, hodně komunistů vyhážou a začnou nabírat nové. A budeme se divit, kdo všechno se k nim vleze. A uvidíte, že Rusi nás neokupují, ale někdo z té bolševické bandy je pozval, aby zachránili komunismus před reakcí,“ měl uvést Baránkův děda, který prý měl očividně ve všem pravdu.

Baránek popisuje, že do KSČ po okupaci vstoupilo značné procento obyvatelstva s vidinou budoucího prospěchu. „Sedm miliónů našich spoluobčanů vstoupilo do KSČ od roku 1945 do roku 1989. Větší procento komunistů v poměru k počtu obyvatel měla jen KLDR. I v SSSR bylo procento menší. To je opravdu hanebná bilance,“ má jasno Baránek.

Po revoluci se prý Baránek podílel na návrzích, podle nichž by komunisté neměli například dostat živnostenské oprávnění. „Na závěr mi dovolte, abych Vám sdělil něco, co jsem zatím nikdy nenapsal. Asi rok a něco po 17. listopadu 1989 jsem jako předseda Sdružení československých podnikatelů dostal pozvánku na schůzku asi 15 poslanců České národní rady. Vedl ji známý poslanec, chartista, sedlák z Vysočiny, v té době člen ODA. Cílem této skupiny bylo prosadit do živnostenského zákona to, aby bývalí i současní členové KSČ nesměli dostat živnostenský list. Sdružení mělo mezi těmito lidmi dobrou pověst, mj. za boj o lustrační zákon. Pánové poslanci byli v drtivé většině lékaři, učitelé, vědci atd. Řekl jsem jim, že myšlenka je to nádherná, ale nerealizovatelná. Neexistují přístupné evidence komunistů, sami se nepřiznají a vše by muselo být na udání. Pánové poslanci tento návrh nikdy nepředložili. I takové byly myšlenkové pochody krásných 90. let,“ vzpomíná Baránek.

Komunistická moc nás podle Baránka trápí dodnes a je potřeba být před ní na pozoru. „Velikost komunistického moru nás trápí i 34 let po 17. listopadu. Komunistické kádry se stále tlačí do všech rozhodujících funkcí ve státě. Proto se mi zdálo vhodné na 55. výročí srpna 68 zavzpomínat. Pozor na dny příští!!!“ dodává Baránek.