Tehdy totiž soudce Radomír Koudela vyhověl argumentaci nadřízeného Vrchního soudu Olomouc. A přestože na sto stranách detailně popsal únos, nakonec na dvou listech otočil a konstatoval, že se žádný únos nestal, a bývalého Buráňova společníka Jaroslava Novotného a jeho manželku zprostil viny.

Na všechny aktéry, kteří se měli podílet na Buráňově únosu, je tak třeba pohlížet jako na nevinné, a to i přesto, že se policii i prvoinstančnímu soudu podařilo shromáždit a prokázat mnoho důkazů nejen o vlastním průběhu únosu, ale také o tom, co mu předcházelo, ale i co následovalo poté, co policie začala prošetřovat trestní oznámení, které Buráň podal hned brzy ráno po svém únosu.

A jak konstatoval sám soudce Radomír Koudela ve svém prvním rozsudku z března 2018, provedení únosu je možné přirovnat k mafiánským praktikám. „Pokud se nalézací soud zabývá samotnou trestnou činností, musí konstatovat, že se jedná o trestnou činnost mimořádně škodlivou, s ohledem na způsob provedení trestné činnosti. Obdobná trestná činnost spočívající v únosu osob za účelem donucení těchto osob ke konkrétní činnosti je charakteristická pro zcela odlišné zeměpisné oblasti Evropy a světa a obecně spojována s činností mafie, gangů z oblasti Balkánu nebo prostoru bývalého Sovětského svazu. Obdobná činnost v žádném případě nesmí zakořenit a byť ojedinělé, obdobné jednání musí být postihováno v souladu se společenskou škodlivostí takového jednání. Veřejnost musí mít jistotu, že podobné jednání bude s vysokou mírou pravděpodobnosti odhalováno a zákonně postihováno. Společenskou nebezpečnost trestné činnosti pak zvyšuje sofistikovanost provedení trestné činnosti a možná způsobená škoda více než 70x převyšující hranici škody velkého rozsahu,“ napsal na straně 70 rozsudku soudce Radomír Koudela, který je se všemi dalšími dokumenty k dispozici na www.pavelburan.cz.

Soudce zároveň ve svém verdiktu podrobně rozepsal také to, jakým způsobem mělo docházet k systematickému plánování únosu. Vše začalo falešným dopisem, na základě kterého měl začít Novotný připravovat smlouvy, jimiž měl Buráň jako fyzická osoba de facto spáchat finanční sebevraždu.

„Obžalovaný nejprve vyhotovil dopis mající vzbudit zdání, že Pavel Buráň, který obě společnosti fakticky vedl, se obžalovanému omlouvá za své předchozí jednání a vyhovuje všem jeho požadavkům. Dopis si následně nechal doporučeně zaslat poštou na adresu svého bydliště, dále pak v průběhu měsíce září 2014 nechal vyhotovit níže uvedené smlouvy a další dokumenty, aniž Pavlu Buráňovi, příp. jiným osobám oprávněným jednat za tyto společnosti, umožnil se k nim vyjádřit,“ napsal zlínský soudce Radomír Koudela o jednání Novotných před únosem.

Jak pak následně vyšlo najevo, tehdy obžalovaný Jaroslav Novotný si dokonce předem vytvořil ve svém počítači složku, kterou nazval „dopis od Buráně“. Nicméně to se stalo ještě před tím, než byl tento dopis někým doporučeně odeslán z pošty v Uherském Brodě právě Jaroslavu Novotnému. Jak tvrdí Buráň, Novotný si po únosu již podepsaný dopis naskenoval a uložil právě do této předem připravené složky ve svém počítači, která tedy vznikla ještě před tím, než ten zmíněný dopis byl tím někým odeslán. Jak navíc Pavel Buráň upozornil, v rámci dokazování bylo následně znalkyní jednoznačně prokázáno, že autorem toho dopisu byl právě Jaroslav Novotný. Tento byl podle Novotných důvod, pro který vznikla smluvní dokumentace, jež měla být „dobrovolně“ podepsána právě inkriminovaného 7. října 2014.

Soudce přitom považoval za prokázané, že to byl právě Jaroslav Novotný, který sice v přesně nezjištěné době a za přesně nezjištěných okolností najal další obžalované, a to za účelem zajištění násilného eskortu Pavla Buráně do domu Novotného, a to 7. října 2014, a přinucení k podpisu předem připravených dokumentů. „Tyto osoby na účelové komunikaci mezi obcí Drslavice a Prakšice za pomoci světelného nápisu ‚STOP POLICIE‘ umístěného v zadní části jejich vozidla zn. Škoda Superb, bílé barvy, přinutili poškozeného Pavla Buráně zastavit jeho osobní vozidlo značky VW Touran, když v tuto dobu byli oblečeni ve stejnokrojích Policie ČR. Přistoupili k jeho vozidlu, odebrali mu mobilní telefon a příruční tašku s osobními doklady, za použití hrubého fyzického násilí ve formě úderů pěstmi a škrcení na krku jej přesunuli na místo spolujezdce, na ruce mu nasadili kovová pouta a poté ho v jeho vlastním vozidle eskortovali do místa bydliště obžalovaného, kde ho drželi po dobu asi jedné hodiny v prostorách garáže,“ pokračoval v popisu soudce Koudela.

A ve stejném duchu měl únos probíhat také v domě Novotných. „A když poškozený Pavel Buráň odmítl tyto dokumenty podepsat, obžalovaný si jejich podpis vynucoval tím, že poškozenému vyhrožoval fyzickou likvidací jeho osoby a osob mu blízkých, přičemž maskovaný muž poškozenému přiložil k hlavě pistoli a další maskovaný muž ho ohrožoval injekční stříkačkou s jehlou, kterou mu držel u krku, což v poškozeném vyvolalo obavy o život a zdraví jeho i osob blízkých, takže předložené písemnosti dle pokynů obžalovaného podepsal. Po příchodu advokáta se podrobil proceduře ověřování svých podpisů a nakonec vlastní rukou vypsal i předloženou blankosměnku bez uvedení směnečné částky,“ konstatoval soudce Radomír Koudela s tím, že blízké osoby měly být právě děti Pavla Buráně.

Jak již ParlamentníListy.cz dříve informovaly, i přestože byl Jaroslav Novotný a další obžalovaní uznán nejdříve vinným, vše se otočilo poté, co případ doputoval v rámci odvolání k Vrchnímu soudu v Olomouci. Ten po dalším ping-pongu usvědčující rozsudek zlínského soudu nakonec zrušil, nařídil, jakým způsobem má soud přistupovat k důvěryhodnosti Pavla Buráně, stejně jako k některým dříve předloženým důkazům.

To ve výsledku vedlo k tomu, že zlínská pobočka brněnského krajského soudu svůj verdikt změnila, a to právě na základě názoru nadřízeného olomouckého soudu, podle kterého se nepodařilo dostatečně a neochvějně prokázat, že se únos skutečně stal.

To následně i potvrdil odvolací Vrchní soud v Olomouci s tím, že lze souhlasit s verdiktem, „že se skutek nestal“, ale zároveň olomoučtí soudci pokárali soudce Koudelu za to, že ve svém posledním rozsudku opět detailně popisuje celý únos. Navíc si „dovolil“ vyjádřit přece jen svůj názor, když do rozsudku dopsal, že názor nadřízeného olomouckého soudu na tu věc nesdílí a nesouhlasí s ním.

Ani Jaroslav Novotný, ani jeho právní zástupce na veškeré snahy naší redakce o získání jejich vyjádření k soudnímu sporu s Pavlem Buráněm nijak nereagovali a možnosti o rozhovor nevyužili.