„Nyní si představte místo 28 nezávislých států jeden obrovský federativní stát. Jaká je pravděpodobnost, že tento stát udělá během delší doby fatální chybu? Politici a úředníci jsou omylní nejen na národní, nýbrž i na federální úrovni. Ani nejnáročnější kritéria výběru, ani nejpřísnější požadavky na vzdělání a zkušenosti nedokážou zabránit možnosti mimořádně závažné politické chyby strategického rázu,“ poznamenává dále. 

Původní text ZDE.

Všímá si poté situace v Číně, která odedávna používala velmi přísný systém zkoušek pro výběr státních úředníků. „Jak je možné, že to byla právě věčně rozhádaná a věčně válčící Evropa, která dokázala rozšířit svoje jazyky, svoji kulturu a svoji moc po celém světě? Mimo jiné i proto, že v 15. století Čína na základě centrálně přijatého rozhodnutí zničila své oceánské loďstvo z důvodu vysokých nákladů. Namísto kolonizace světa se uzavřela do sebe a uvolnila prostor janovskému námořníkovi Kolumbovi ve španělských službách, aby to byl on, kdo objeví Ameriku,“ dodal Kohout. Kolumbus podle něj pro svou expedici získal podporu až po mnoha pokusech u různých evropských trůnů. Kdyby Evropa byla sjednocená, možná by prý dopadl stejně jako čínský admirál Zheng He a jeho celoživotní dílo by bylo pryč. 

„Nejednotnost Evropy byla její největší výhodou ve srovnání s Čínou a Ruskem. Velká impéria mají tendenci bránit status quo spíše než objevovat a tvořit. Velká impéria mají tudíž přirozený sklon ke konzervativnosti až strnulosti. Velká impéria jsou řízena centrálně – a centralismus znamená prakticky jistotu, že impérium se dříve nebo později dopustí fatálního omylu, který bude znamenat jeho zkázu. Čím více zákonů a vyhlášek, čím více rozhodnutí, tím vyšší je tato pravděpodobnost,“ podotýká s tím, že výhodou roztříštěného kontinentu s 28 nezávislými státy je fakt, že fatální chyba kteréhokoli z nich neznamená zhroucení systému.

„Nepřináší brutální revoluci a nestojí desítky milionů životů. Dokonce ani když polovina Evropy propadla marxistickému bludu a vydala se chybnou cestou, neznamenalo to konec civilizace. Západní část Evropy se poučila, že tudy cesta nevede. Východní část Evropy pak mohla po selhání socialistického experimentu hledat vzor na Západě. Tak robustní je evropská civilizace! Díky své rozmanitosti Evropa stále žije,“ tvrdí Kohout a pozastavuje se nad dnešním rozhodováním politiků, kteří vytváří stále těsnější unii. 

„Odchod Velké Británie z EU znamená v tomto kontextu narušení mocenského monopolu a zvrat dosavadního trendu nepřetržité územní expanze impéria. Feudálové v Bruselu nebyli na tuto možnost připraveni a jejich první reakce jsou náležitě hysterické. Ale nemají žádnou dobrou volbu. Buď umožní Británii hladký odchod a ukáží ostatním, že cesta ven existuje. Když ostatní uvidí, že prosperita existuje i mimo EU, jaká bude motivace zůstávat? Anebo budou hrát tvrdou hru, budou Britům házet klacky pod nohy a doufat, že členské země zastraší,“ uzavřel.