„Francouzský byrokratický stát tak absolutizací rovnosti skandálně pošlapává svobodu,“ píše Tomský.

Připomíná, že koupání v burkinách zakázal starosta Cannes, přidal se i starosta vedlejší obce a po jakési šarvátce na korsické pláži i primátor tohoto ostrova.

Tomský poukazuje na to, že ještě před několika desítkami let vyháněla policie z pláže během mezinárodního filmového festivalu plavkyně nahoře bez.

Upozorňuje, že anglosaská demokracie upřednostňuje svobodu, a tak mohou muslimské policistky v Londýně nosit erární šátek a indičtí sikhové turban místo motocyklové helmy. „Aby stát přikazoval, v čem lézt do vody, je skandál. Co je státu do toho, jak se lidé chovají, oblékají, co jedí a co vyznávají, pokud nenarušují veřejný pořádek a smír?“ ptá se Tomský.

Francouzská politická elita podle něj není liberální, svobodomyslná v původním slova smyslu a navzdory rozdělení na pravici a levici podřizuje svobodu hospodářskou, občanskou i osobní manažersko-byrokratickému státu. „Z rovnosti před zákonem udělala vězení. Ve jménu abstraktního lidství neuznává rozdílné role mužů, žen i dětí, ale ani odlišnosti kulturní a osobní volbu. Francouzský stát je tolerantní pouze vůči protináboženské tradici. Proto pokrytecky tvrdí, že šátek na hlavě ženy je propagace nerovnosti, a nikoli náboženská představa o cudnosti,“ píše Tomský.

A zamýšlí se nad tím, jak se asi cítí syn matky vyhnané z pláže, pro kterou její oděv znamená přirozenou úctu k rodičům i tradici. „Jaký asi bude mít vztah k tak agresivní republice?“ ptá se Tomský. A na závěr citoval anglický týdeník The Economist, který parafrázoval Voltaira: „S vaším oděvem nesouhlasím, ale za vaše právo nosit jej se budu bít.“