Osmaosmdesátiletý herec Suchý v úvodu prozradil, že z hlavy vytěsňuje věci neblahé, zaměřuje se především na to, co jej motivuje a je mu příjemné, nemá proto důvod si dnes na nic stěžovat. Dnes jsme podle jeho slov zemí smolařů, jelikož naše umístění v současné Evropě je nevýhodné. „Na to jsme si ale zvykli. Počítáme s tím, že se režimy čas od času mění, někdy díky vnějším událostem, někdy díky vnitřním,“ dodal s tím, že se alespoň nenudíme.

Letos se připomínal 17. listopad a ve veřejném prostoru se objevilo mnoho spekulací, zda jsme skutečně překonali revoluci a stinné momenty máme za sebou. Podle Suchého horší projevy českého národa máme sice za sebou, ale zase přijdou chvíle, kdy se vrátí a budou vyhřezávat. „Někdy jsme prostě dole a někdy nahoře. Tak to funguje,“ podotkl smířlivě divadelník.

Následně se krátce zamyslel a řekl, že by ze všeho nejdřív chtěl poděkovat KSČ za to, že jej začala tehdy postihovat. „Kdyby to nedělala, tak o mně nikdo neví. Tím, že proti mně začali psát a brojit, na mě upozornili a veřejnost mě začala vnímat. Proto jim děkuju,“ pousmál se Suchý. Dráždil je prý především tím, že v padesátých letech, kdy v jakékoli tvorbě nastal socialistický realismus, zpíval v jedné zapadlé vinárně písně „Zastřelilo tele krávu“ nebo „Zlomil jsem ruku tetičce“ a další.

Zavzpomínal, že společenské a politické období padesátých let bylo neúnosné období, až v šedesátém se napětí začalo uvolňovat. Následně pak přišlo i poděkování SSSR. „Děkuju Nikitovi Chruščovovi, že oni se tu u nás zalekli a ubrali, protože nevěděli, co přijde, přišli o idol Stalina,“ řekl směrem k sovětskému politikovi a vůdci, který v letech 1953 až 1964 zastával funkci prvního tajemníka Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu a v letech 1958 až 1964 post předsedy Rady ministrů Sovětského svazu.

„A díky také třeba Gorbačovovi. Děkuji vlastně Sovětskému svazu a KSČ za to, že jsem tu dodnes,“ shrnul Suchý s tím, že politika jej ovlivňovala, ať chtěl, nebo ne. „Já jsem v tom ale bruslil, dobruslil jsem až ke dnešku a jsem spokojený,“ doplnil herec.

V době totality zažil řadu zklamání, ale spíše prý osobního charakteru. „Dění v politice jsem bral, jak to přišlo. Neměl jsem žádné iluze, a když člověk nemá iluze, nemůže být ani moc zklamaný. Neměl jsem iluze ani o těch nejbližších, tedy mě nepřekvapili, když se zachovali nepěkně, byl to jejich problém,“ uvedl.

Dodal, že v těchto nejtěžších dobách uměl kličkovat a unikat zákazům. „Jeden zákaz stíhal zákaz druhý, i tak jsem se ale uživil. Když jsem nesměl do televize, knihy a gramofonové desky mi šly do stoupy, dělal jsem třeba komentář ke kreslenému filmu v Ostravě, to nikdo nevěděl a nemohl to zakázat, nebo jsem jezdil po klubech svazu mládeže, dělali jsme večírky,“ dal za příklad Suchý.

Sám přirovnává svůj zápas s StB k šachům. „Když si mě zavolali, vždy jsem manželce říkal: Jdu hrát šachy. Různě jsem mlžil... věděl jsem, jakou drobnost jim smím říct, která nikomu neuškodí. Jednou jsem udal jednu kolegyni, o které jsem věděl, že mě udává, byla ale jejich člověk, tak z toho nic nebylo,“ uvedl Suchý s tím, že i když se před výslechem vždy klepal, našel v tom jisté uspokojení, jak v tom zvládá „bruslit“.

„Když někdo na něco dnes žehrá, říkám si, co si mysleli, že vše bude úplně ideální? Něco se povede, něco ne. Dnes jsou tu dvě skupiny lidí, kteří se mají rádi mezi sebou a vzájemně se nenávidí. Tu nelásku dávají najevo způsobem vulgárním, nevlídným a nenávistným,“ řekl na závěr Jiří Suchý, jakých nedostatků si dnes všímá v české společnosti.